Přes léto jsem přečetla dvě finské knihy, než je vrátím, tak tady je malý souhrn:

Miika Nousiainen – Fazóna:
Střídavě z pohledu pěti různých lidí, z toho čtyři středního věku, každý s jiným, komplikovaným vztahem k rodině a dětem. Jeden by moc chtěl děti, ale ne a ne si udržet nějaký vztah s ženou. Druhý má tři malé holky a žena nefunguje. Třetí se tak dlouho stará o nemocné rodiče, že nemá čas ani na sebe, natož na nějaký vztah. Čtvrtá by dítě chtěla, partnera má, ale nedaří se. Pátá se vzpamatovává po smrti manžela. Psáno odlehčeným tónem, ale některé postřehy zejména ohledně rodičovství mi přišly trefné. Špatně jsem snášela scény "bezdůvodně si začnu vymýšlet a zamotávám se do toho", naštěstí byly jen asi dvě a měly jen dokreslit postavu, nebyla to hlavní zápletka. Naopak střídání pohledů a krátké kapitoly mi docela vyhovovaly.

Tiina Raevaara - Korppinaiset (Krkavčí ženy):
(Ano, tuhle jsem četla ve finštině, česky asi nevyšla.)
Příběh od začátku trochu zvláštní a s postupně houstnoucí atmosférou. Mladík se vrací do zděděného domu po prarodičích a chce ho zrekonstruovat, aby do něj přivedl svou lásku - kterou se před několika lety ze žárlivosti pokusil zabít a dlouho ani netušil, že to přežila. A samozřejmě všechno nejde podle jeho plánů, ale z jiných důvodů, než by to takhle na první pohled mohlo vypadat. Dům a městečko mají svoji historii, kterou Johannes v dětství úplně nevnímal, a teď naráží na spoustu nesrovnalostí, kolem domu létají krkavcovití ptáci a opakovaně se vrací téma smrti. Pokud jste si u toho vzpomněli na Poea, tak správně, je tu připomínán v několika různých souvislostech, nejen slavným Havranem, který je vlastně krkavec.

@knihy group

No nic, asi je zase čas na téma "malé telefony s Androidem". (Nejsem schopná dohledat, kdy jsem na tohle téma fňukala naposled.)

Můj čtyřpalcový čínský šmejd mi dává najevo, že za ty prachy stačilo a chce do důchodu. Znáte něco malého a lehkého do dámské ruky a kapsičky? Tak do čtyřapů… no dobře, řekněme do pěti palců a aby to nebyl čtvrtkilový tank?

Vím o Unihertz Jelly, je to ňuňu, ale třípalec už je fakt extrém. Vím, že mají Jelly Max, ten testuje moje hranice z druhé strany, ale jestli správně koukám, musela bych si ještě počkat.

A dál už vidím jen čínské nonamy s podobnými nebo horšími parametry, než čínský noname, který mám teď. Přehlídla jsem něco, nebo si nevymejšlej a kup si pádlo jako všichni ostatní?

Usilovně kouše kousátko.

„Já se snad udusím. A měla by jsi po dítěti.“

#hovory s juniorem

Monožka – lichá ponožka.

#sloník naučný

Bavíme se o různých možnostech cestování, včetně cesty letadlem.

– A to je velkým, nebo malým letadlem?
– To záleží na tom, čemu říkáš velký a čemu malý.
– No, velký letadlo má záchod a malý nemá.

#hovory s juniorem #priority