Skip to main content



#listopiš 14 – Větší
„Už zas dochází mýdlo, přihoď ho prosím do nákupu.“
Vzala jsem dvě, byly v akci a s dětmi teď máme větší spotřebu.
Když je přivezli, dala jsem jedno rovnou do koupelny a druhé do komory. Hned vedle druhého z minulého nákupu.
Nevadí. Máme teď větší spotřebu.


Syn si na aplikaci k midi klávesám našel nastavování rychlosti a momentálně si pouští Hallelujah na 1 %, což znamená, že se na další notu čeká třeba minutu.

Asi je pomalu čas na výlet do Halberstadtu.

en.m.wikipedia.org/wiki/As_Slo…

reshared this

in reply to idle

🤔 An organ in St. Burchardi church in Halberstadt in 2001 began a performance that is due to end in 2640. The next note will be played on February 5, 2024?


#listopiš 13 – Listopad
„Tak co ten tvůj stroj času?“
„Nic moc. Asi to nechám napřesrok.“
„Proboha proč? Můžeš na něm dělat kdykoliv.“
Jen ukázal na stěnu, kde visel útržek novin s textem: „13. listopad: Blahoš Ovesný představil první prototyp stroje času.“
„A víš, že funkční prototyp můžeš představit úplně kdykoliv? Třeba předloni?“
„A bylo předloni něco?“
Vidím, že je to marné. Zfalšovat novinový článek byla hračka, ale na motivaci budu muset ještě zapracovat.
Stýská se mi po domově.


#listopiš 12 – Přihláška
„Přihlášku sis podala, tak teď trochu zaber,“ opakuju unaveně dceři nad úlohami k přijímačkám. Pak se slituju a aspoň jí najdu v tabulkách magickou kapacitu sušených žab. Jo, měla už by to dávno umět sama, ale mám jen jedny nervy. Navíc to v praxi stejně nebude potřebovat: sušené žáby jsou už léta překonané, jen těm čarodějnicím, co učí už pět set let dokola totéž, to ještě asi nikdo neřekl.


#listopiš 11 – Tradice
„Letos uděláme jen pár druhů.“
„Mně stačí rohlíčky a rumové kuličky.“
„A linecké.“
„To klidně vynech.“
„Nemůžeš vynechat linecké, to je tradice.“
„Perníčky taky.“
„Víte co? Tak si holt upečeme každý svoje.“
Pekli celý víkend a trouba se nezastavila. Něco se hned ztratilo, ale i tak na Štědrý den zbylo hodně. Poslední zásoby dojedly návštěvy v únoru.
Přesně podle tradice.


#listopiš 10 – Košile
Hlediště se pomalu zaplňuje.
„Copak to máš za košili? Svatební?“
„Haha. Ne, ta je po prastrýci. Prapra.“
„Vypadá celkem zachovale.“
„On se věnoval alchymii. Hledal elixír věčnosti.“
„A v něm tu košili vymáchal?“
„Možná. Pamatuješ minule? Jak jsme byli na Wagnerovi?“
„Jasně.“
„Tak tam jsem ji měl taky. A chvílemi mi to jako věčnost připadalo.“


#listopiš 9 – Žehlit
„Tohle triko si na sebe chceš vzít do divadla?“
„Nó. Dyť je to jenom představení pro školy, žádný Národní.“
„Ale i tak. Tady máš pěknou blůzu, vem si tu.“
Protočené oči. „Krajky? To je úplný minulý století.“
„Ale sluší ti.“
„Hm. Počkej, sjedu to radši žehličkou.“
To bylo až podezřele snadné.
„Mami! Ono se mi to připálilo! Vezmu si to triko, jo?“


Právě jsem strávila půlku večera posloucháním desítek nahrávek jedné písně, kterou zpíváme ve sboru.

Primárně jsem hledala stejné aranžmá a kvalitní provedení, abych si to s ním mohla procvičit. Ale nejmilejší mi stejně byly takové ty „v naší lize“, ve kterých slyším úplně stejné nedostatky, s jakými bojujeme taky.

in reply to tichotlapka

@tichotlapka
Zajímavé, to slyším prvně. 😀 Ale něco na tom je, z něčeho ten specifický zvuk vycházet musí.
@Chick Enheart
in reply to idle

@chick_enheart

Je to tak. Ten zvuk je nezaměnitelný. :o) A když si člověk pustí nějaký černošský sbor zpívající spirituály a gospely a zaměří se na to, fakt to tam je. :o)



#listopiš 8 – Strana
Pamatujete ještě Chucka Norrise? To je ten pán, co umí najít odkazy, které jsou ve výsledcích hledání na straně dvě.
I na webech s nekonečným rolováním.


#listopiš 7 – Kolotoč
Tu noc spala špatně. Točila se jí hlava, bylo jí zle od žaludku, třásla se zimou. V horečném polospánku si broukala pořád stejný úryvek melodie. Když nad ránem konečně usnula, kdosi s ní hned třásl:
„Haló, paní! Slezte z toho kolotoče, nebo si kupte lístek.“

loar reshared this.



#listopiš 6 – Vaping
„Ty tady kouříš? Mně se zdá, že tu něco čoudí.“
„Ale ne, babi, vapuju. To není zdaleka takový. Hele, voní po vanilce.“
„Připálený vanilce.“
„Kdepak. V tom ani nic nehoří, jen–“
„Tak kde se tu bere ten kouř?“
„Babi, to je jenom pára.“
„Z trouby!“
„Můj koláč!“


#listopiš 5 – Skoba
S pivem v ruce koukám, kam bych zasedl. U stolku v rohu sedí povědomý zjev, hubená bába s propadlými tvářemi. Než jsem vycouval, už na mě mává, ať si přisednu.
„Pracovně?“ ptám se opatrně.
„Ale ne, já už to nedělám,“ gestikuluje, div si nerozlije poloprázdný půllitr.
Trochu se mi ulevilo.
„Vzal to po mně mladší kolega, tak si užívám a doufám, že ho ještě chvíli neuvidím. Co ty?“
„Jen jedno rychlý po šichtě. Z toho foukání mi vyschlo v krku.“
Dopíjím a radši mizím, jeden nikdy neví, kdy se jí po té kose zastýskne. Fakt ji jen tak pověsila na skobu? Taky bych flétnu občas zahodil, kdyby to po mně někdo vzal.
Venku už se šeří a mezi popelnicemi pobíhají potkani. Hádám, že se sem brzy vrátím. Ale bude to pracovně.
in reply to idle

@sonjastoryteller No pokud nejsi fanouškem fantasy, tak je to celkem pochopitelné. V povinné četbě to není 😀


#listopiš 4 – Asfalt

Utábořili se na mýtině. Z potůčku doplnili čutory, malé ohniště pečlivě obložili kameny. Večeře ze zásob, odrhovačky s otlučenou kytarou a spát.

Ráno zase vyrazí dál, po asfaltce pomalu zarůstající trávou.

Možná je sobota. Možná neděle. Nezáleží na tom. Několik let neviděli města ani kalendáře. Už nikdy nebude pondělí.



#listopiš 3 – Formule

„Hele, děda Vaněk. Kam jedete s tou formulí?“ pokřikovali kluci na muže v zachovalém favoritu.
„Do lesa, jako vždycky,“ zamával jim vesele.
Teprve, když jim zmizel z dohledu, dovolil si nespokojené zamlaskání. Ve vsi si pořád ještě nevšimli, že ho vídají jen jednou ročně a že moc nestárne, ale model auta začínal vzbuzovat pozornost. Teď aby vymýšlel, do čeho svůj stroj času zabudovat tentokrát.

reshared this



#listopiš 2 – Letadlo
„…a furt mluvila o tom, že když budeme mít tak tři, čtyři, a pak oni udělají totéž…“
„To zní jako letadlo.“
„Děti.“
„Zdrhals?“
„Jo. Spočítal jsem si, že letadlo by mě vyšlo levnějc.“
„A co teda děláš teď?“
„Pilotní zkoušky.“


#listopiš 1 – Nedokonalý

„První téma nám, koukám, vyšlo pěkně.“
„Tobě se jako líbí?“
„Přijde mi takové symbolické. Podporuje myšlenku, že je lepší zkusit aspoň něco, než snít o ideálu a nenapsat nic.“
„A dál? Nechceš tam jen plácnout tenhle dialog, že ne?“
„No… a máš něco lepšího? Hele, už je skoro deset.“
„Zítra je taky den.“
„Víš, jak to dopadlo loni?“
„No jo.“
„Tak posílám.“



Zahajujeme Listopiš 2023! Téma pro dnešní den je "nedokonalý".

Napište mikropovídku inspirovanou dnešním slovem a přidejte hashtag #listopiš.

Témata na další dny najdete na listopis.cz/

reshared this



#listopiš 30 – Prima

Vyrazili si na rozhlednu.
„To je prima,“ řekla. „Šla bych někam na jídlo.“
Příště navrhl noční procházku, ukázal jí planety a souhvězdí.
„To je prima,“ usmála se. „Posvítil bys mi na cestu?“
Zkusil to jinak. Složil jí písničku.
Tentokrát byla zmatená. „Vždyť je to pořád jeden tón.“
„To je prima,“ vysvětlil. Nepochopila.
Když mi řekl, že se rozešli, dala se na to říct jen jedna věc.

(Toto je poslední příspěvek do loňského Listopiše. Zítra začíná nový ročník. Přidáte se? Témata jsou na listopis.cz.)



Nechávala jsem si do e-mailu posílat #vss365, což jsou denní psací výzvy v angličtině. Ale teď dostal přednost #listopiš, tak jsem se je dneska rozhodla odhlásit.

Po potvrzení mě web přesměroval na hlavní stránku, kde se píše:
Today's writing prompt is:
last

Některé mikropříběhy se píšou samy.



#listopiš 29 – Abstrakce
„Pro pochopení principů matematiky je potřeba schopnost abstrakce. –⁠ Ale nemyslím tyhle abstrakce, Veselý!“ zamračil se profesor na studenta, který si už zase pod lavicí čmáral nějaké obrázky.
O deset let později byly Veselého geometrické abstrakce hitem. I bývalý třídní od něj jeden obraz dostal. Nikam si ho ale nevyvěsil –⁠ tohle že má být síť krychle? Za takové rysy obvykle dával nedostatečnou.

(Toto je loňský Listopiš. Přidejte se k novému ročníku a napište si také každý listopadový den jednu mikropovídku. Začínáme za pár dní, témata najdete na https://listopis.cz.)



#listopiš 28 – Žal
Nad ránem zněla červenou pouští táhlá hudba. Marťani? Ne, vedle přechodové komory viselo o skafandr míň.
Na snídani byla zpátky a plná energie.
„Chvíli jsem myslel, že mi hráblo. Potom, že tobě.“
„To byl žalozpěv,“ vysvětlila s plnou pusou. „Za ty, co už nikdy neuvidím. A teď do práce, ten habitat se sám nepostaví.“

(Toto je loňský Listopiš – jedna mikropovídka denně po celý listopad nebo jak to komu vyjde. Za pár dní začíná nový ročník – témata najdete už teď na listopis.cz.)

reshared this



„Chceš ten ovocnej muffin zkusit?“

Mám uši naladěné na zmínky o Finsku, a pak mě zarazí i nevinné věty pronesené v kavárně. No, tak zase nic.



#listopiš 27 – Advent

O první adventní neděli vešla do kostela a posadila se do lavice. Nebyla věřící, ale teď ocenila zdejší klid a trpělivé očekávání.

Venku se zatím andílci předháněli se soby o největší slevy. Kostel byl poslední místo ve městě, kde Vánoce ještě nezačaly.

(Toto je loňský Listopiš. Kdybych povídku napsala včas, vyšla by právě o první adventní neděli. Můžete zkusit být tentokrát důslednější než já – začínáme už za týden.)

reshared this

in reply to Pavel

Koukám! Dobrý!

(Ještě teda k tomu rozsahu - formulovala bych to spíš jako o rozsahu do cca 250 slov, ať to nevypadá, že se to má celé naplnit. Vždyť já taky píšu většinou o dost kratší.)

in reply to Pavel

Ještě reklamace, 15. 11. Ponožky tam jsou dvakrát! Asi každá ponožka zvlášť. 😀
in reply to idle

A já pořád, proč mi to o řádek odskakovalo! 😁

Holt u ponožek je to jev zcela očekávaný, že způsobí nějakou tu neplechu 😀



#listopiš 26 – Vyleštit
Den před manželčiným návratem umyl všechno nádobí, vysál a vytřel. Pořád se mu něco nezdálo. Vyleštil skleničky a kliky, vypral záclony. Víc nestihl, ale pořád to nebylo ono.
Našla ho spícího v křesle, ani si nesundal ty svoje staré, věčně upatlané brýle.

(Ano, toto je loňský Listopiš – napiš každý listopadový den jednu mikropovídku. Nový ročník začíná za týden a něco, témata připravujeme. Přidejte se!)



#listopiš 25 – Alkohol

Ještě jednou si přečísla vlasy a upravila halenku. Zavadila okem o nalitou sklenku vína, ale nechala ji stát na místě: teď chce mít jistou ruku. Místo toho zkontrolovala hladinu inkoustu v peru. Pak narovnala ramena a s hranou jistotou prošla dveřmi do vedlejší místnosti.

Dva fanoušci už s knihou v ruce čekali na podpis.

(Ano, toto je loňský listopiš. Letošní je v přípravě.)



Na četné (asi dva) dotazy: Ano, zopakujeme si letos #listopiš. Každý listopadový den jedna mikropovídka na zadané slovo, rozsah do 250 slov.

Seznam témat se právě připravuje. Pokud do něj chcete přihodit vlastní slova, hlašte se a podělíme se o to. Ale přidat se k psaní můžete i zcela nezávazně a nenápadně.

(Akci vyhlašuju paralelně tady i na Twitteru, svoje výtvory, pokud se dokopu něco napsat, budu vyvěšovat na obou sítích.)

Hlad reshared this.



#listopiš 24 – Klávesa

„Sdfkl!“ zaslechla jsem za sebou podivný zvuk. Otočila jsem hlavu, ale kromě tří lnmk na obloze jsem nezahlédla nic zvláštního.

„Nehgymn něco?“ eswa kolemjdoucí rieds. Ale to už oiskd, poijff a eawi vm fdsaů.

Ilkj dkl c ůckxzvj iuo.

***
Kočka se na božské klávesnici ještě jednou zavrtěla, položila si hlavu na tlapky a usnula.



Dneska siréna byla
Ve svůj obvyklý čas
Dneska siréna byla
A za měsíc bude zas

Nikdy bych nevěřila
Že se to může stát
Dneska siréna stihla
Zkoušku svou vykonat



Hlášení pro @psychoklara: Cantuccini jsou prudce jedlé.
Konec hlášení.


Stojím v sámošce frontu u pokladny a koukám, že prodávají i takové ty burizony v karamelu. A do toho na mě z rádia na plný pecky zařve reklama: „…extrudovaného polystyrenu zdarma!“
Dík, ale asi vynechám.


„Je skoro půl sedmý,“ oznámil mi právě potomek.

#azkostelazvon



Hledání ve Wordu Wordu nic nenašlo nenašlo.


Čtyřletý: A co je ještě kratší než milisekunda?
Já: Nanosekunda.
Čtyřletý: To je něco jako na nose!

#hovory s juniorem

Hlad reshared this.



Kdyz mame to 11. zari tak muj oblibeny fan fact: zivak Live Scenes from New York od Dream Theater vysel 11.9.2001 s timhle obalem. No museli to pak zmenit, dneska je z toho sberatelsky kousek.

idle reshared this.



Čtyřletý (poté, co oškubal pár okvětních lístků): "Hele, pětikráska!"

#Hovory s juniorem



Když prvního září, tak sen o škole.

Tentokrát trochu jiný: byla to sice základka, ale já tam šla na kurz pro dospělé, měli jsme v budově jen pronajaté prostory. Pak jsem šla na záchod, došla na konec chodby – a tam WC pro učitele. Táhnout se do jiného patra se mi nechtělo, a dítě už beztak nejsem, tak jsem tam vlezla.

Narazila jsem tam na učitelku? Narazila. Seřvala mě? Dostala jsem přednášku o tom, co všechno je na škole špatně, včetně chybějící roličky toaleťáku. Mám prý pro ni dojít do kanceláře ředitele. Ani mi nedala prostor jí sdělit, že tam nepracuju, a já jsem se moc nesnažila ji vyvést z omylu, stačilo mi vědomí, že se mě to netýká. Akorát kdyby už skončila a nechala mě v klidu vyčurat…

#můjsen

in reply to idle

Mně se jednou taky zdálo, že čurám na školním záchodě.
A pak jsem se probudil, a ...


Potkali jsme logo s nakousnutým jablkem.

Vysvětluju: „… a představ si, ta firma vůbec neprodává jablka, ale počítače, telefony a tak.“

Čtyřletý: „Tak to bylo zklamání.“

#hovory s juniorem



Co jedlého byste si nechali přivézt z Nizozemí? (Kromě sýra, ten je jasný.)
in reply to idle

Perník (Ontbijtkoek).
This entry was edited (1 year ago)



"The hardest butter to butter"

— The White Stripes u snídaně

Hlad reshared this.