#listopiš 28 – Žal
Nad ránem zněla červenou pouští táhlá hudba. Marťani? Ne, vedle přechodové komory viselo o skafandr míň.
Na snídani byla zpátky a plná energie.
„Chvíli jsem myslel, že mi hráblo. Potom, že tobě.“
„To byl žalozpěv,“ vysvětlila s plnou pusou. „Za ty, co už nikdy neuvidím. A teď do práce, ten habitat se sám nepostaví.“

(Toto je loňský Listopiš – jedna mikropovídka denně po celý listopad nebo jak to komu vyjde. Za pár dní začíná nový ročník – témata najdete už teď na listopis.cz.)