#listopiš 5 – Skoba
S pivem v ruce koukám, kam bych zasedl. U stolku v rohu sedí povědomý zjev, hubená bába s propadlými tvářemi. Než jsem vycouval, už na mě mává, ať si přisednu.
„Pracovně?“ ptám se opatrně.
„Ale ne, já už to nedělám,“ gestikuluje, div si nerozlije poloprázdný půllitr.
Trochu se mi ulevilo.
„Vzal to po mně mladší kolega, tak si užívám a doufám, že ho ještě chvíli neuvidím. Co ty?“
„Jen jedno rychlý po šichtě. Z toho foukání mi vyschlo v krku.“
Dopíjím a radši mizím, jeden nikdy neví, kdy se jí po té kose zastýskne. Fakt ji jen tak pověsila na skobu? Taky bych flétnu občas zahodil, kdyby to po mně někdo vzal.
Venku už se šeří a mezi popelnicemi pobíhají potkani. Hádám, že se sem brzy vrátím. Ale bude to pracovně.