Sláva petardám, uspaly mi dítě!

(Vyžádal si zakrytí uší, takže nemohl tancovat po posteli jako předchozí cca hodinu a během chvilky odpadl.)

#listopiš 19 - Husa

„Jméno?“
„Martina Husová.“
„Datum narození?“
„11. 11. 1970.“
„Bydliště?“
„Vinařská 1.“
„Díky. A chtěla jste přezout na zimní pneumatiky. Není trochu brzy?“
Pohledem zabloudila ven. Na kapotě bílé fabie nebyly první vločky téměř vidět.
„Myslím, že tak akorát.“

#listopiš 18 - Lavička

Seděla před školou a poslouchala zkoušku dětského orchestru. Jen kdyby do toho dirigent tolik nehulákal.
Pak bylo ticho. Dívka s houslovým pouzdrem ještě u dveří zamávala kamarádům a přiloudala se k ní.
"Krásně jste hráli," řekla stará paní na lavičce. "Nevím, proč na vás křičí, vždyť to bylo pořád pěkné."
Dívka vzdychla. "Tomu, babi, nerozumíš."
"A víš co? Já jsem ráda, že tomu nerozumím. Krásně jste hráli."

„…a pak můžeš chodit ještě na vysokou školu.“
Dítě: „A kolik má pater?“

A tak se ptám: Která je nejvyšší školní budova v ČR? A jinde?

Sbor: *zazpívá strašlivě falešně*
Sbormistryně: „Tohle bych chtěla slyšet ještě jednou.“

To jí to jako jednou nestačilo?

„Protože mně padly dvě šestky a dvojka, tak už jsem skoro v cílovým domečku.“

Máme doma portrét Rimmera v jinošských letech.

Pokus se skrýváním obsahu:

#listopiš 17 – Chalupa

„Celý ten koncept ježdění na chalupu jsem nějak nepochopil,“ řekl šnek.

#listopiš, den 13. – Metro

„Pojedeme krtkem,“ vleče mě kamsi ze schodů.
„Nevěděla jsem, že tam vede tunel,“ hlesnu, pošle mi divný pohled, ale to už stojíme na podzemní křižovatce a svět kolem nás se otřásá.
Z chodby k nám vtrhne masivní stroj. Vpředu hrot, na boku silné dveře, které se právě otvírají.
Spolkne nás tma, okýnka tu nejsou – k čemu taky – a lampy taky ne. Něčeho se držím, hluk a otřesy sílí. Nejsem schopná udržet jakoukoliv myšlenku. Podlaha se nakloní a najednou je světlo. Z dveří vypadneme na čerstvou hromádku hlíny.
„Jsme tu.“