„Stop! Váš detektivní kód!“

S tímhle nás mladý pán v poslední době zastavoval ve dveřích, v chodbě a podobně. A vlastně nevěděl, co po nás chce, ale spokojil se třeba s odříkáním pár čísel.

Až před pár dny si zase pustil Byl jednou jeden život, a tam jsou! Krvinky policajti, co po každém vyžadují genetický kód. A jsme doma.

A to je konec detektivního kódu. Už o něm nikdo nikdy neslyšel. Škoda, takový pěkný obrat to byl…

#Hovory s juniorem

Vážení přátelé,
je mi to moc líto, ale budeme se muset rozloučit s hashtagem #ČervenéPonožky.

Dnes se totiž přihodila taková věc, že se mi podařilo doplést i tu druhou, takže už nebude moc o čem referovat. Syn mi je hnedka zabavil a povedlo se mu do nich i nasoukat, takže buďte rádi, že je fotka špatná a nevidíte všechno to smetí, co se na ně okamžitě nachytalo.

Pomalý/multifunkční hrnec. Máte, používáte? Podělíte se o zkušenosti?

Určitě chceme, aby to umělo sous vide (takže přesné nastavení teploty), ale jinak zatím nevíme.

„Ta Severní Amerika a Jižní jsou [dohromady] Spojený státy americký.“

#hovory s juniorem

Slovenský text: „Tieto údaje…“

Moje hlava: „Tieto“ je finsky „informace“. Takže „Informace údaje“. Hehe. To musím někomu říct. Komu to mám říct? Kdo umí finsky a zároveň slovensky?

No tak to vysvětlím. Tady to máte. Co je na tom vtipný? Já už ani nevím…

Hele!

Když jsem synovi ponožku podala, aby si ji vyzkoušel, hned se zeptal: „A kde je druhá?“

No, budeš si muset ještě počkat. Ale radši si pospíším, je docela těsná. Snad z nich nevyroste dřív, než budou vůbec hotové.

#ČervenéPonožky

Když chcete napsat "add", ale máte ruku o jednu klávesu doleva, napíšete "SS".

Žádný moudrý závěr z toho nemám.

To není hambo ani peklo, ale ohromná strašlivost.

#hovory s juniorem

Už mám kus #ČervenéPonožky. Zezačátku to byl dost boj, hlavně si srovnat jehlice tak, aby mi ty zbylé nepřekážely. A neustálý stres, že si jedním neopatrným pohybem všechno rozbiju a už neposbírám, to z háčkování až tak neznám.

Teď jsem pokročila do klidnějších vod hladkého úpletu a sbírám síly na patu.

„Nekonečno má nekonečno čísel. Jedničku a nekonečno nul.“

#hovory s juniorem

Pomoc! Pavouk!

#ČervenéPonožky

A abyste věděli, projekt #ČervenéPonožky pokročil na další úroveň. Odložila jsem tréninkový kus, přikoupila tenčí jehlice (protože na tlusté fusky nás doma až tak neužije) a červenou ponožkovou přízi a pustila se do...

...testovacího vzorku, abych měla představu, jak to bude velké.

To skoro vypadá, jako bych se bála opravdicky začít.

(Repost, protože jsem to původně omylem nasdílela jen pár lidem.)

Včera jsem zase trochu prolézala Play Store a hledala chodicí hry.

Pojem chodicí hry pro mě znamená mobilní hry, ve kterých buď záleží na GPS poloze hráče, nebo nějak pracují s počtem ujitých kroků. Mám jich za sebou hromadu, od Ingressu a Pokémonů přes různé RPG bojůvky (je jich spousta, ale zase až tak mě nebaví) po všelijaké indie hry.

V poslední době jsem hrála Pikmin Bloom, kde hráč nachází (a pomocí kroků "pěstuje") roztomilé kytičkové potvůrky mnoha typů podle místa nálezu. Pak je posílá na expedice a do bojů s houbami a tak. Je to milé, ale strašně přeplácané – animace, milión obrazovek s různými aktivitami, mezi kterými se složitě přepíná, aplikace je pomalá a mám pocit, že pořád na něco čekám. Tak jsem chtěla zkusit něco jednoduššího.

Nalovila jsem dvě s podobnou myšlenkou: Hra pracuje jen s počtem kroků, který převádí na procházku nějakou zajímavou trasou jinde na Zemi.

Walking Planet si dala záležet, aby hráče nalákala: má podrobný tutoriál, různé statistiky a žebříčky, lokality procházek má zpracované jako kreslený 3D "model". Ale kroky si, aspoň na Androidu, počítá sama, což znamená značnou zátěž baterky, s tím mám už své zkušenosti z jiných her. A hrát jde asi i bez registrovaného účtu, ale kdybych si ho chtěla založit, musela bych jim prozradit svoje telefonní číslo. Sice přísahají na holý pupek, že ho k ničemu jinému nepoužijí, ale mám jim věřit?

Walk the Distance vypadá o dost spartánštěji, bez nějakého úvodu rovnou zobrazí hlavní obrazovku. Trasy zobrazuje jako čáry na mapě, plus nějaké fotky a informace. Statistiky a žebříčky neřeší, jen si člověk může na trase zobrazit pozice jiných výletníků, což dělá i Walking Planet. Pro mě je ale podstatné, že si data umí vzít z Google Fit a slibuje, že moc nežere. Takže už mám za sebou pár kilometrů appalačské stezky a uvidím, kam ještě dojdu.

Už skoro spí, a najednou:
„Mámo?“
„Hm?“
„Jednorožci ve skutečnosti existujou. Ale jenom plyšoví.“

#hovory s juniorem