7. únor 2574, Smrčín. V jediné hospodě na návsi se maluje, zatímco válce venku urovnávají novou asfaltku. Žena v kostýmku pročítá jakýsi seznam. Děda Slabý na zápraží mudruje: „Pořád nevím, proč zrovna u nás má být taková sláva. Dyť tu lišky dávají dobrou noc.“
„Někde se to podepsat musí.“
„A proč ne třeba v Kolíně?“
„Tam už byl Kolínský dekret v roce 2265. To by se pletlo.“
„A co v Červené Lhotě?“
„Lhotský mír, 2412.“
„Tak nevím.“
„Říkám vám, Smrčín je poslední. Všechny ostatní názvy historických dokumentů už jsou zabrané.“
„Tak jsem ve výtahu potkala toho chlápka, co bydlí pod náma, a úplně jsem se ho lekla, jak byl zarostlý!“
„Hm.“
„Ptala jsem se ho, jak to má s tím topením, že jde občas zespodu zima. A on prý jezdí každých pár týdnů na pár dní někam pryč, tak to vypíná.“
„A my abychom topili o to víc.“
„No právě. A zrovna teď zase jede. Měl hrozně naspěch.“
Aúúúú!
„Co to ti psi zase mají?“
„Asi úplněk. No nic, radši přitopím, táhne mi na nohy.“
Hlad likes this.
Co dělá pěvecký sbor večer na soustředění poté, co celý den piloval repertoár?
Ano. Vytáhne kytary a zase zpívá.
Hlad likes this.
„Tvrdil, že je spisovatel, ale všechny jeho historky byly takové… moc uvěřitelné. Tak jsem se zeptal, a on má prý na fantazii zbroják. Má ji zavřenou v trezoru a smí ji používat jen za přísně sledovaných podmínek.“
„Hele, ale to už si trochu vymýšlíš, ne?“
„Něco se ti nezdá?“
„Ne, já jenom že…“
„Poslouchej, mladej, jestli se ti něco nelíbí, tak to řekni rovnou. Protože já na rozdíl od pana spisovatele žádnej zbroják nepotřebuju a to budeš teprv koukat, jakou mám fantazii!“
[share author='Lukáš Fibrich' profile='https://twitter.com/VilemzRoupova' avatar='https://pbs.twimg.com/profile_images/1493574223578734598/qT3--bBy_400x400.jpg' link='https://twitter.com/VilemzRoupova/status/1588283924651745281' posted='2022-11-03 21:36:11']Listopiš 03
[share author='Lukáš Fibrich' profile='https://twitter.com/VilemzRoupova' avatar='https://pbs.twimg.com/profile_images/1493574223578734598/qT3--bBy_400x400.jpg' link='https://twitter.com/VilemzRoupova/status/1588281804171067393' posted='2022-11-03 21:27:45']Listopiš 02
- boty
Do těch už dávno teče.
- spacák
Nějaký mívala, ale kde je mu konec?
- svačinu
Nahlédla do lednice, ale obsah nestál za řeč.
Rezignovaně strčila do kapsy peněženku a vyrazila. Les počká, dnes podnikne přípravný výlet do obchoďáku.
#listopiš, den 3.
#listopiš, den 2.
Večer před odletem seděl na nábřeží a pozoroval moře. Vítr ukradl křiklavou, modrozlatou kapitánskou čepici z vyhlídkové lodi a položil ji k nohám skupině procházejících dívek. Ta v květovaných šatech si ji se smíchem nasadila na hlavu.
Moře mu bude chybět.
Ráno na kosmodromu válo mnohem chladněji. Dívka u vstupu do obytného modulu měla místo šatů uniformu, ale vítala ho se stejně bezprostředním úsměvem.
„Kapitánskou čepici nemáte?“ zkusil žertovat, ale jen zavrtěla hlavou.
„Ty se přece do vesmíru nenosí.“
Když ale později procházel kolem služebních prostor, zahlédl na věšáku cípek křiklavé modrozlaté.
Ťap, ťap, ťap.
„Kampak jdeš s tím hadrem, Anit?“
„Umýt zrcadlo.“
Nemáme žádná zrcadla. Jen to, co jsem kdysi schovala do komory. Ne!
„Na nic nesahej! Vrať ten hadr!“
Ťap, ťap, ťap. „étymu oldacrZ,“ hlásí spokojeně Tina.
A hadr samozřejmě jen tak pohodí na zem.
#listopiš, den 1.
První vlaštovka. Už taky píšete? Já mám rozepsáno...
Zklamaná Alenka„Poslouchej mě, zrcadlo,
jenom mě tak napadlo...
Až rodiče odjedou,
copak najdu za tebou?"„Každý čeká noru tajnou,
vysílíš se snahou marnou.
Sebevíc si do mě hleď,
za mnou najdeš jenom zeď."
(Numberblocks. Každé číslo má vlastní vizáž.)
Hlad likes this.
Psavci, nechcete se přidat na listopadové psaní mikropovídek? Pravidla se zrovna dolaďují.
@quanticz @VilemzRoupova Tak se pojďme vyhecovat, třeba se ještě někdo přidá. Navrhuju třeba #listopiš (protinávrhy přijímám), nějaká témata dáme dohromady.
“Only what I’ve been taught,” the sculptor said, laying out his chisels. “The sword is already in the rock, I just need to remove the excess material.”
#microfiction #tootfic #writing
like this
reshared this
He clearly had a method, however obscure one, and results.
“Why not apply for a licence? You could be a medic, not just a street healer.”
“And who would help these people? Did you see them? They wouldn’t go to a doctor. They are looking for a miracle.”
Hlad likes this.
Our spaceships were fast but unbearably noisy. Most astronauts were deaf and they created a new sign language fit for space.
Somehow it was universal, both the ship drive and the language. When we met aliens, it was like meeting old, deaf friends.
The poster on the cathedral door said ‘Looking for organ donor’.
“What kind of organ?” I asked a priest. “An instrument, or a body part?”
“The former! Or any, in fact. A good church organ costs an arm and a leg.”
He looked me over and I quickly abandoned the place.
„Tady žádný není.“
„Já myslela… když se to tu jmenuje Zbojníkův křížek…“
„Jo tohle. Ten najdete leda na telefonu,“ zazubil se. „Pojmenoval jsem to tu podle síly mobilního signálu.“
#mikropříběh
To mi neříkejte, že Finové ještě nic takového nemají. @SkandinavskyDum @ema_mele @_Karoliinka_ @HanaSvabova
#mikropříběh
#mikropříběh
#mikropříběh
Dnes máme třicátého listopadu a končí #NoNovelNovember. Tentokrát je téma „portál“ a ne, nebude to o cestování v čase. I když dojde na takové malé zpoždění.
#mikropříběh si můžete přečíst zde:
já vidím dva jeřáby, jak se otáčí.
Vidím dva jeřáby, jak se otáčí,
otáčí, otáčí, otáčí.
#písně_rodičovské
Nikdo nečeká španělskou koledu!
https://t.co/HfCCyRMD45
Dneska je předposledního listopadu. Nevěříte? Vážně, hele:
#NoNovelNovember den devětadvacátý, téma impress – udělat dojem.
#mikropříběh
K přečtení zde: idle.hlad.org/#id=29
(Ne že by to nebylo jedno, povídka se stejně odehrává někdy jindy.)
#sloník_naučný