Přes léto jsem přečetla dvě finské knihy, než je vrátím, tak tady je malý souhrn:

Miika Nousiainen – Fazóna:
Střídavě z pohledu pěti různých lidí, z toho čtyři středního věku, každý s jiným, komplikovaným vztahem k rodině a dětem. Jeden by moc chtěl děti, ale ne a ne si udržet nějaký vztah s ženou. Druhý má tři malé holky a žena nefunguje. Třetí se tak dlouho stará o nemocné rodiče, že nemá čas ani na sebe, natož na nějaký vztah. Čtvrtá by dítě chtěla, partnera má, ale nedaří se. Pátá se vzpamatovává po smrti manžela. Psáno odlehčeným tónem, ale některé postřehy zejména ohledně rodičovství mi přišly trefné. Špatně jsem snášela scény "bezdůvodně si začnu vymýšlet a zamotávám se do toho", naštěstí byly jen asi dvě a měly jen dokreslit postavu, nebyla to hlavní zápletka. Naopak střídání pohledů a krátké kapitoly mi docela vyhovovaly.

Tiina Raevaara - Korppinaiset (Krkavčí ženy):
(Ano, tuhle jsem četla ve finštině, česky asi nevyšla.)
Příběh od začátku trochu zvláštní a s postupně houstnoucí atmosférou. Mladík se vrací do zděděného domu po prarodičích a chce ho zrekonstruovat, aby do něj přivedl svou lásku - kterou se před několika lety ze žárlivosti pokusil zabít a dlouho ani netušil, že to přežila. A samozřejmě všechno nejde podle jeho plánů, ale z jiných důvodů, než by to takhle na první pohled mohlo vypadat. Dům a městečko mají svoji historii, kterou Johannes v dětství úplně nevnímal, a teď naráží na spoustu nesrovnalostí, kolem domu létají krkavcovití ptáci a opakovaně se vrací téma smrti. Pokud jste si u toho vzpomněli na Poea, tak správně, je tu připomínán v několika různých souvislostech, nejen slavným Havranem, který je vlastně krkavec.

@knihy group