Z analýzy dále vyplývá, že mezi nejčastější pohlaví patří test, blabla, testtest, test1 a testík.
like this
reshared this
„Vo co de?“
„Nojo, to jsem si mohl myslet.“
„Tak vo co de?“
„Ale nic, jen sis zase zapomněla vypnout vocoder.“
U druhého piva ji přepadly výčitky. Měla si radši ještě projít poznámky a jít spát brzy. Zítra…
Zato Petrovi už svítily oči. „Hej, to bude dobrý. Hele, zkouška je od slova zkusit.“
„Haha.“
„Zkouška, zkusit,“ nenechal se odbýt. „Chápeš?“
„Jo, chápu. Ale myslím, že profesora etymologie s tím až tak neoslním.“
U vedlejšího stolu kdosi souhlasně pokýval hlavou.
like this
Hlad reshared this.
Sláva petardám, uspaly mi dítě!
(Vyžádal si zakrytí uší, takže nemohl tancovat po posteli jako předchozí cca hodinu a během chvilky odpadl.)
(@TerribleMaps), tak už ve Fediverse nechybí v podstatě nic zásadního 😉
Hlad likes this.
reshared this
I've been meaning to mention this for a while. For folks who enjoyed Wordle to start with but got bored with it, you might want to try Redactle (redactle.com) - it's a redacted Wikipedia article, where you can guess which words are present (at which point they're filled in). The aim is to guess the title in as few guesses as possible.
It changes every day at 4pm UTC.
A word of warning though: today's one is fiendish (or was for me, anyway) - 254 guesses and a bit of cheating...
reshared this
#listopiš 19 - Husa
„Jméno?“
„Martina Husová.“
„Datum narození?“
„11. 11. 1970.“
„Bydliště?“
„Vinařská 1.“
„Díky. A chtěla jste přezout na zimní pneumatiky. Není trochu brzy?“
Pohledem zabloudila ven. Na kapotě bílé fabie nebyly první vločky téměř vidět.
„Myslím, že tak akorát.“
like this
Hlad reshared this.
#listopiš 18 - Lavička
Seděla před školou a poslouchala zkoušku dětského orchestru. Jen kdyby do toho dirigent tolik nehulákal.
Pak bylo ticho. Dívka s houslovým pouzdrem ještě u dveří zamávala kamarádům a přiloudala se k ní.
"Krásně jste hráli," řekla stará paní na lavičce. "Nevím, proč na vás křičí, vždyť to bylo pořád pěkné."
Dívka vzdychla. "Tomu, babi, nerozumíš."
"A víš co? Já jsem ráda, že tomu nerozumím. Krásně jste hráli."
„…a pak můžeš chodit ještě na vysokou školu.“
Dítě: „A kolik má pater?“
A tak se ptám: Která je nejvyšší školní budova v ČR? A jinde?
reshared this
Sbor: *zazpívá strašlivě falešně*
Sbormistryně: „Tohle bych chtěla slyšet ještě jednou.“
To jí to jako jednou nestačilo?
Hlad likes this.
„Protože mně padly dvě šestky a dvojka, tak už jsem skoro v cílovým domečku.“
Máme doma portrét Rimmera v jinošských letech.
like this
Pokus se skrýváním obsahu:
Reveal/hide
Friendica nemá content warning, ale měla by podporovat spoiler tag. Jak to vypadá zvenku?
#listopiš 17 – Chalupa
„Celý ten koncept ježdění na chalupu jsem nějak nepochopil,“ řekl šnek.
like this
„Vážení cestující, vítejte na palubě letounu EasySpace. Rádi bychom vás upozornili, že z důvodu interference s protonovými motory není možné během startu používat elektroniku.
Přejeme příjemný let a děkujeme, že jste se rozhodli cestovat právě s námi.“
„Karta první: Budoucnost. Druhá: Důvěra. To je dobrý začátek, hvězdy budou dnes sdílné. Podívejme se na třetí–“
„Bohatství,“ přerušil ji. „Ale co dělá tady?“
„Vyznáte se také v kartách, pane?“
„Jen v některých. Tuhle zrovna poznám, je to moje kreditka.“
„A co že jste minule nebyla, paní Malá?“
„Ále, to záda…“ Když viděla jeho upřímný zájem, vyložila mu všechno: zdraví, trable se sousedkou i starost o vnuka.
Trpělivě poslouchal, projevil účast. Je jiný, on ji chápe.
Dneska si od něj ty hrnce fakt koupí.
#listopiš, den 13. – Metro
„Pojedeme krtkem,“ vleče mě kamsi ze schodů.
„Nevěděla jsem, že tam vede tunel,“ hlesnu, pošle mi divný pohled, ale to už stojíme na podzemní křižovatce a svět kolem nás se otřásá.
Z chodby k nám vtrhne masivní stroj. Vpředu hrot, na boku silné dveře, které se právě otvírají.
Spolkne nás tma, okýnka tu nejsou – k čemu taky – a lampy taky ne. Něčeho se držím, hluk a otřesy sílí. Nejsem schopná udržet jakoukoliv myšlenku. Podlaha se nakloní a najednou je světlo. Z dveří vypadneme na čerstvou hromádku hlíny.
„Jsme tu.“
„Tak co? Z té školy tě vyhodili, viď?“
„Hm.“
„No já jsem ti říkala, že to neprojde bez následků. Krást cizí svačiny! Ani když krásně voní.
Hlavně už to nezkoušej znovu, nebo skončíš za mřížemi a já možná taky.“
„Nojo.“
„Bacha, někdo jde. Haf!“
„Haf!“
"We come in peace," they said, "Take us to your librarian."
"Er... Don't you mean our leader?"
"Why? We already have leaders."
#MicroFiction #TootFic #SmallStories
idle likes this.
reshared this
Prosím vás, píšu sice den 11, ale dnes je patnáctého, víceméně půlka Listopiše.
Nenechte se tím rozhodit. Jak vidíte, zpoždění se toleruje, případné pozdní začátky taky. Anebo můžete hupsnout rovnou na dnešní téma.
#listopiš, den 11. – Písnička
Nikdo tu kapelu neznal.
Když spustili první kus, publikum je ani nevnímalo.
U druhé písně zpozorněli. U čtvrté si podupávali, u sedmé broukali.
Desátou jako by znali odjakživa.
„Chcete ještě jednu?“
„Jóóó!“
A nikdy už ji nepřestali poslouchat.
Cestou ven jsem v kapse našla sáček a v něm složený seznam:
- vytřídit odpad
- umýt nádobí
- vyprat prádlo
- zamést terasu
- …
Zrovna jsem procházela kolem kontejnerů, tak jsem papír hodila do modrého a sáček do žlutého.
Jeden úkol si můžu odškrtnout.
#listopiš, den 9. – Sen
Probudilo ho pípnutí mobilu. Vždyť je sobota, řekl si a radši se snažil si vybavit dnešní sen. Ta dívčí tvář mu něco připomínala, něco vzdáleného a dávného. Až po chvíli si uvědomil, že ji kdysi, na střední, kreslíval na okraje sešitů, na každý kus papíru.
Nikdy se mu ale nepodařilo ji zachytit tak, jak vypadala v jeho představách, až na její původní podobu úplně zapomněl.
Teď se vrátila. Zvládl by ji vystihnout lépe? Sotva.
Rezignovaně vzal do ruky mobil.
„Na objednávce už pracujeme. Vaše Výtvarné potřeby,“ svítilo tam.
Zkusí to.
#listopiš, den 8. – Smažit
„Ahoj, kdy dorazíte? Smažím vám řízky k večeři.“
„Proto právě volám, babi. Nic nechystej, pojedeme pozdě, najíme se ještě před odjezdem.“
„A než přijedete, budete zase hladoví. Pár kousků udělám. Moment.“
„Babi…“
Položí sluchátko a jde se věnovat pánvi. Asi. Zvuky se z místnosti nesou jen tlumeně, jako by nás už dělila hradba stovek hotových řízků.
Prostírání, talíře, příbory, svíčky, všechno bylo na svých místech. Pustila hudbu a pak odříkala zaklínadlo.
Puf!
V jídelně se zjevila nasupená mužská postava.
„Už zas? Do háje, Pavlo, nemusíš dělat tuhle šarádu vždycky, když se mnou chceš povečeřet.“
Gorn
in reply to idle • • •idle
in reply to Gorn • •