Že jsou trička vyrobená z pleteniny a ne tkaniny (jako třeba košile), to už nějakou dobu vím.

Teď jsem ale zjistila, že je to schované přímo v názvu, neb francouzské tricot znamená úplet či pletení.

Tak jenom kdybyste to třeba taky ještě nevěděli.

Prý se na sítích málo chlubím svými výtvory, tak tady máte aktuální stav naší mimoňo-padoušské rodinky. Gru je podle vlastního návrhu, vzory na ostatní jsou z Ravelry.

Here's the current status of our minion-despicable family. I designed Gru myself, the rest is based on patterns from Ravelry.

@crochet group

Vyňav.

(To tak člověk občas potká slovo. Čím víc na něj koukám, tím víc mi to zní jako citoslovce. Ňaf.)

Iteratura – kniha vzniklá postupným přibližováním ke kýženému výsledku.

#sloník naučný

Před rokem jsem synovi k narozeninám háčkovala první hračku. Když jsem spolu s přízí objednávala kilový balík náplně, bylo mi jasné, že je zbytečně velký, ale menší zrovna nenabízeli.

Teď háčkuju pátou hračku, o dost větší, než byla ta první, a konečně mám pocit, že se pytel s náplní vejde do krabice, kterou jsem si na něj vyhradila. Tak jsem ho optimisticky zvážila a má 934 gramů.

Nedá se nic dělat, čeká mě ještě dlouhá kariéra.

Na Mixitu nějak plíživě zvedají limit pro zasílání zdarma, už to je 1499. Což jsem zjistila tak, že jsem tam naklikala osm krabic (víc jsem snad nikdy nekupovala) a ono mi to napsalo, že na poštovné zdarma mi chybí ještě pět korun.

Celých pět korun!

Přece nebudu kvůli pár korunám kupovat něco navíc, co nechci. Ale průzkumem jsem zjistila, že přísada „minisušenky“ je o tři koruny dražší než čokoládové hobliny, tak jsem lehce upravila složení jedné kaše, co beru ve dvou kusech, a už to vychází.

Nechci vidět, jak by takové ladění vypadalo, kdybych do toho řešila ještě kalorické tabulky. 😀

Mám ráda sušenky.

Sámoška u nás v práce má plné regály oplatek, většinou plněných a polévaných oslazeným palmovým olejem, ale pořádnou sušenku aby pohledal. Už ani esíčka nemají, ani Clubky, aspoň že ještě vedou jedny sušenky typu klasických bebe.

Dneska měli pár nových druhů, a dokonce jedny máslové! S velkým nápisem No added sugar! Jo, kromě másla je tam palmáč a umělé sladidlo. Stejně jsem je zkusila. Jo, jsou hnusné. Jdu si upéct vlastní.

Předškoláci na hřišti:

– Pikej do třiceti.
~ Tak to nedám, maximálně do deseti.

Dětská fantazie je možná bez hranic, ale v praxi se nějaké meze najdou.

Grammarnáckova ukolébavka

Spi, červená tužtičko,
zavři svoje očičko
naostřené jako šíp.
Já vím, ty víš všechno líp.

Necupuj už drápkem svým
texty, kterým rozumím.
Tvoje věčné vrčení
jen mě ruší od čtení.

Až já budu něco psát
(to se může snadno stát),
pak nastane moment tvůj.
Jen škrtej a přepisuj!

„Ahoj, a ať budeš zpívat ze všech nejlíp!“ přeje mi syn, když odcházím na zkoušku.

Pořád se mi nedaří mu vysvětlit, že sborový zpěv není žádná soutěž kdo s koho.

#hovory s juniorem

Přišlo nějaké promo z Rohlíku, téma teplé nápoje.

Kafe.
Kafe.
Kafe s příběhem.
Rodinná pražírna.
Mapa plantáží.
Zrnková, mletá, kapsle, instantní.
Kafe.
Další kafe.

Čaj: Tady máte sáčkové a ještě pár sáčkových, určitě jsou super!

V dokumentaci k jednomu nástroji, který používám, je určitá stránka, kterou občas potřebuju, ale nikdy si nejsem schopná vzpomenout na žádné výstižné slovo, podle kterého bych ji byla schopná v té dokumentaci vyhledat.

Když už se mi to stalo poněkolikáté, uložila jsem si do Obsidianu (poznámkovníku) odkaz s co nejvíc klíčovými slovy a komentářem "to, co vždycky hledám a nevím, jak se jmenuje".

Takže vítězství! Dneska jsem to úspěšně dohledala už po několika minutách, pomocí klíčového slova "hledám". 💪

tak ještěš ptrosím chvilku

Většinou se u popletených písmenek mluví o šotcích, ale z nějakého důvodu mám pocit, že tady možná řádil pštros.

Jsou tu nějací psavci fantastiky ve stádiu pokusu? Vidoucí vyhlašují další ročník soutěže.

vidouci.cz/vidouci-2025-propoz…

Alexandra Salmela: Antihrdina

Pokud se na severu píše fantastika, je to obvykle buďto dystopie, nebo podivno (magický realismus). Antihrdina spadá do první kategorie: neděje se nic nadpřirozeného, jen se pohybujeme ve vymyšleném prostředí dvou velmi kontrastních zemí. V té severní před časem po ošklivé ekologické katastrofě zavedli jakýsi eko-komunismus, přičemž záchraně planety a životního prostředí obětují všechno, s povinným budovatelským nadšením. Jejich jižnímu sousedu naopak vládne ukázkový bezohledný kapitalismus, který o ekologii rád mluví, když se to hodí, ale skutek utek.

Kniha ale není přímočaré vyprávění, naopak si dost hraje s formální stránkou. Rozmanité fonty, rozmístění textu na stránce, různě velké mezery. Věty přerušené či vložené do sebe jako překřikující se hlasy. Střídají se zaujaté pohledy několika osob, doplněné o různé novinové články a vyloženě propagandistické texty, takže představu o tom, „jak to bylo“, si čtenář musí hledat někde mezi nimi. Je tohle to, čemu se říká postmoderna? Také je těžké někomu z postav v knize fandit: všichni jsou semletí dobou a okolnostmi, ani titulní Antti Hrdina svému jménu moc čest nedělá a třeba scéna střetu mladé idealistky a staré cyničky mě velmi bavila, ale vlastně jsem nestranila ani jedné z nich.

Autorka je zajímavá tím, že je původem ze Slovenska, ale žije ve Finsku a píše finsky. Český překlad vznikl z finského originálu, s přihlédnutím k autorčinu vlastnímu pozdějšímu převodu do slovenštiny, a jsem za něj vděčná, protože tohle bych v původním znění asi ještě úplně nedocenila.

@knihy group