„Labutí šíje ňadra buben a činely,“ zarecitoval básník. „Nepřipadá vám někdy dvojka jako labutí šíje?“
„Aha,“ řekl dr. Mejzlík. „Ale já tady mám ještě jednoho svědka.“ Pohlédl směrem k dalším dvěma židlím, na kterých seděla žena s malým chlapcem. „A ten je přesvědčen, že číslo automobilu začínalo še–“
„Six seven!“ vykřikl chlapec a udělal gesto rukama.
Básník jen bezradně pokrčil rameny.
„Ještě štěstí,“ řekl dr. Mejzlík spokojeně, „že aspoň někdo dává pozor na podrobnosti.“