Prosím vás, píšu sice den 11, ale dnes je patnáctého, víceméně půlka Listopiše.

Nenechte se tím rozhodit. Jak vidíte, zpoždění se toleruje, případné pozdní začátky taky. Anebo můžete hupsnout rovnou na dnešní téma.


#listopiš, den 11. – Písnička
Nikdo tu kapelu neznal.
Když spustili první kus, publikum je ani nevnímalo.
U druhé písně zpozorněli. U čtvrté si podupávali, u sedmé broukali.
Desátou jako by znali odjakživa.
„Chcete ještě jednu?“
„Jóóó!“
A nikdy už ji nepřestali poslouchat.

#listopiš, den 9. – Sen

Probudilo ho pípnutí mobilu. Vždyť je sobota, řekl si a radši se snažil si vybavit dnešní sen. Ta dívčí tvář mu něco připomínala, něco vzdáleného a dávného. Až po chvíli si uvědomil, že ji kdysi, na střední, kreslíval na okraje sešitů, na každý kus papíru.
Nikdy se mu ale nepodařilo ji zachytit tak, jak vypadala v jeho představách, až na její původní podobu úplně zapomněl.
Teď se vrátila. Zvládl by ji vystihnout lépe? Sotva.
Rezignovaně vzal do ruky mobil.
„Na objednávce už pracujeme. Vaše Výtvarné potřeby,“ svítilo tam.
Zkusí to.

#listopiš, den 8. – Smažit

„Ahoj, kdy dorazíte? Smažím vám řízky k večeři.“
„Proto právě volám, babi. Nic nechystej, pojedeme pozdě, najíme se ještě před odjezdem.“
„A než přijedete, budete zase hladoví. Pár kousků udělám. Moment.“
„Babi…“
Položí sluchátko a jde se věnovat pánvi. Asi. Zvuky se z místnosti nesou jen tlumeně, jako by nás už dělila hradba stovek hotových řízků.

#listopiš, den 6.
7. únor 2574, Smrčín. V jediné hospodě na návsi se maluje, zatímco válce venku urovnávají novou asfaltku. Žena v kostýmku pročítá jakýsi seznam. Děda Slabý na zápraží mudruje: „Pořád nevím, proč zrovna u nás má být taková sláva. Dyť tu lišky dávají dobrou noc.“
„Někde se to podepsat musí.“
„A proč ne třeba v Kolíně?“
„Tam už byl Kolínský dekret v roce 2265. To by se pletlo.“
„A co v Červené Lhotě?“
„Lhotský mír, 2412.“
„Tak nevím.“
„Říkám vám, Smrčín je poslední. Všechny ostatní názvy historických dokumentů už jsou zabrané.“

#listopiš, den 5.
„Tak jsem ve výtahu potkala toho chlápka, co bydlí pod náma, a úplně jsem se ho lekla, jak byl zarostlý!“
„Hm.“
„Ptala jsem se ho, jak to má s tím topením, že jde občas zespodu zima. A on prý jezdí každých pár týdnů na pár dní někam pryč, tak to vypíná.“
„A my abychom topili o to víc.“
„No právě. A zrovna teď zase jede. Měl hrozně naspěch.“
Aúúúú!
„Co to ti psi zase mají?“
„Asi úplněk. No nic, radši přitopím, táhne mi na nohy.“

#listopiš, den 4.
„Tvrdil, že je spisovatel, ale všechny jeho historky byly takové… moc uvěřitelné. Tak jsem se zeptal, a on má prý na fantazii zbroják. Má ji zavřenou v trezoru a smí ji používat jen za přísně sledovaných podmínek.“
„Hele, ale to už si trochu vymýšlíš, ne?“
„Něco se ti nezdá?“
„Ne, já jenom že…“
„Poslouchej, mladej, jestli se ti něco nelíbí, tak to řekni rovnou. Protože já na rozdíl od pana spisovatele žádnej zbroják nepotřebuju a to budeš teprv koukat, jakou mám fantazii!“

The media in this post is not displayed to visitors. To view it, please log in.

[share author='Lukáš Fibrich' profile='https://twitter.com/VilemzRoupova' avatar='https://pbs.twimg.com/profile_images/1493574223578734598/qT3--bBy_400x400.jpg' link='https://twitter.com/VilemzRoupova/status/1588283924651745281' posted='2022-11-03 21:36:11']Listopiš 03


twitter.com/ewidle/status/1588…

The media in this post is not displayed to visitors. To view it, please log in.

[share author='Lukáš Fibrich' profile='https://twitter.com/VilemzRoupova' avatar='https://pbs.twimg.com/profile_images/1493574223578734598/qT3--bBy_400x400.jpg' link='https://twitter.com/VilemzRoupova/status/1588281804171067393' posted='2022-11-03 21:27:45']Listopiš 02


twitter.com/ewidle/status/1587…

#listopiš, den 2.

Večer před odletem seděl na nábřeží a pozoroval moře. Vítr ukradl křiklavou, modrozlatou kapitánskou čepici z vyhlídkové lodi a položil ji k nohám skupině procházejících dívek. Ta v květovaných šatech si ji se smíchem nasadila na hlavu.
Moře mu bude chybět.

Ráno na kosmodromu válo mnohem chladněji. Dívka u vstupu do obytného modulu měla místo šatů uniformu, ale vítala ho se stejně bezprostředním úsměvem.
„Kapitánskou čepici nemáte?“ zkusil žertovat, ale jen zavrtěla hlavou.
„Ty se přece do vesmíru nenosí.“
Když ale později procházel kolem služebních prostor, zahlédl na věšáku cípek křiklavé modrozlaté.

První vlaštovka. Už taky píšete? Já mám rozepsáno...


Zklamaná Alenka

„Poslouchej mě, zrcadlo,
jenom mě tak napadlo...
Až rodiče odjedou,
copak najdu za tebou?"

„Každý čeká noru tajnou,
vysílíš se snahou marnou.
Sebevíc si do mě hleď,
za mnou najdeš jenom zeď."

#listopiš #01 twitter.com/ewidle/status/…

“Many men and women have tried and failed. What makes you think you will succeed?”
“Only what I’ve been taught,” the sculptor said, laying out his chisels. “The sword is already in the rock, I just need to remove the excess material.”
#microfiction #tootfic #writing

reshared this