(Repost, protože jsem to původně omylem nasdílela jen pár lidem.)

Včera jsem zase trochu prolézala Play Store a hledala chodicí hry.

Pojem chodicí hry pro mě znamená mobilní hry, ve kterých buď záleží na GPS poloze hráče, nebo nějak pracují s počtem ujitých kroků. Mám jich za sebou hromadu, od Ingressu a Pokémonů přes různé RPG bojůvky (je jich spousta, ale zase až tak mě nebaví) po všelijaké indie hry.

V poslední době jsem hrála Pikmin Bloom, kde hráč nachází (a pomocí kroků "pěstuje") roztomilé kytičkové potvůrky mnoha typů podle místa nálezu. Pak je posílá na expedice a do bojů s houbami a tak. Je to milé, ale strašně přeplácané – animace, milión obrazovek s různými aktivitami, mezi kterými se složitě přepíná, aplikace je pomalá a mám pocit, že pořád na něco čekám. Tak jsem chtěla zkusit něco jednoduššího.

Nalovila jsem dvě s podobnou myšlenkou: Hra pracuje jen s počtem kroků, který převádí na procházku nějakou zajímavou trasou jinde na Zemi.

Walking Planet si dala záležet, aby hráče nalákala: má podrobný tutoriál, různé statistiky a žebříčky, lokality procházek má zpracované jako kreslený 3D "model". Ale kroky si, aspoň na Androidu, počítá sama, což znamená značnou zátěž baterky, s tím mám už své zkušenosti z jiných her. A hrát jde asi i bez registrovaného účtu, ale kdybych si ho chtěla založit, musela bych jim prozradit svoje telefonní číslo. Sice přísahají na holý pupek, že ho k ničemu jinému nepoužijí, ale mám jim věřit?

Walk the Distance vypadá o dost spartánštěji, bez nějakého úvodu rovnou zobrazí hlavní obrazovku. Trasy zobrazuje jako čáry na mapě, plus nějaké fotky a informace. Statistiky a žebříčky neřeší, jen si člověk může na trase zobrazit pozice jiných výletníků, což dělá i Walking Planet. Pro mě je ale podstatné, že si data umí vzít z Google Fit a slibuje, že moc nežere. Takže už mám za sebou pár kilometrů appalačské stezky a uvidím, kam ještě dojdu.

Už skoro spí, a najednou:
„Mámo?“
„Hm?“
„Jednorožci ve skutečnosti existujou. Ale jenom plyšoví.“

#hovory s juniorem

Tak jsem pár večerů (ne celých, proboha!) trénovala pletení hladce, aby mi šlo líp od ruky. A dneska jsem si pustila pár videí, abych pokročila někam dál, a zjistila, že to celou dobu dělám úplně blbě. A vy jste nic neřekli.

No tak nic, zpátky na stromy. Ono to asi nebylo úplně blbě, výsledek vypadá skoro stejně, ale míň s tím bojuju. Že by byl pomalu čas na obrace?

#ČervenéPonožky

Operace #ČervenéPonožky začíná. Dneska jsem si přivezla hrst rozmanitých jehlic, vytáhla staré vypárané klubko, podle videa zkusila nahodit pár ok a uplést několik řad hladce.

Nebylo to tak hrozný, jak by mohlo, ale moc utahuju. To se ještě musím odnaučit.

Obrázek nebude, ale hlásím, že i tréninková příze je červená, ať jsem od začátku správně naladěná.

idle

2024-03-30 07:17:29

Dítě si vzalo červené tepláky a červenou mikinu a vyhlásilo, že má červený den. Naboso, protože červené ponožky nemá. A přitom je to jeho oblíbená barva!

Tak teď přemýšlím, jestli projíždět obchody, nebo rovnou tahat ze @Zloběna rozumy o pletení ponožek. 😀

„Přenes mě. Jsem unavenej číslo nekonečno.“

#hovory s juniorem

Dítě si vzalo červené tepláky a červenou mikinu a vyhlásilo, že má červený den. Naboso, protože červené ponožky nemá. A přitom je to jeho oblíbená barva!

Tak teď přemýšlím, jestli projíždět obchody, nebo rovnou tahat ze @Zloběna rozumy o pletení ponožek. 😀

Om Nom. There's a reflective thread added to the eyes, so taking the picture wasn't easy.

(Following a good pattern feels easy. I wonder how hard it'll be to come up with my own one. I guess I'll have to try sooner or later.)

@crochet group

Vracet se k rozečtené knize, to se člověku občas stane. Já jsem se teď vrátila ke sbírce, kterou jsem před pěti lety opustila uprostřed povídky. Přestože jsem si z povídky kupodivu pamatovala docela dost, radši si ji dávám znovu od začátku a tentokrát mi do toho snad už nic nevleze. 😀

@knihy group

Na zítřek máme přinést do školky triko ozdobené jarními motivy, tak si chystám ty motivy.

Spring-themed appliques in preparation for a kindergarten event.

@crochet group

Cestou na sbor jsem se ještě stavila v DM a koupila tam pár věcí, které doma chyběly: džem, javorový sirup, cizrnové chlebíčky, no prostě klasický nákup v drogerii.

Zamířila jsem na autobus a najednou mě překvapila povědomá vůně. Výrazná, až podezřele silná vůně javorového sirupu. Už jsem byla u zastávky, tak jsem hodila batoh na lavičku a zkontrolovala. Lahvička byla vcelku, nelepila a ani nevoněla.

Rozhlédla jsem se kolem. Na vedlejší lavičce seděl chlap s dýmajícím předmětem v ruce. A jak z něj potáhl, znovu mě obklopila ta povědomá, nepřirozeně silná vůně javorového sirupu.