#listopiš 27 – Advent

O první adventní neděli vešla do kostela a posadila se do lavice. Nebyla věřící, ale teď ocenila zdejší klid a trpělivé očekávání.

Venku se zatím andílci předháněli se soby o největší slevy. Kostel byl poslední místo ve městě, kde Vánoce ještě nezačaly.

(Toto je loňský Listopiš. Kdybych povídku napsala včas, vyšla by právě o první adventní neděli. Můžete zkusit být tentokrát důslednější než já – začínáme už za týden.)

#listopiš 26 – Vyleštit
Den před manželčiným návratem umyl všechno nádobí, vysál a vytřel. Pořád se mu něco nezdálo. Vyleštil skleničky a kliky, vypral záclony. Víc nestihl, ale pořád to nebylo ono.
Našla ho spícího v křesle, ani si nesundal ty svoje staré, věčně upatlané brýle.

(Ano, toto je loňský Listopiš – napiš každý listopadový den jednu mikropovídku. Nový ročník začíná za týden a něco, témata připravujeme. Přidejte se!)

#listopiš 25 – Alkohol

Ještě jednou si přečísla vlasy a upravila halenku. Zavadila okem o nalitou sklenku vína, ale nechala ji stát na místě: teď chce mít jistou ruku. Místo toho zkontrolovala hladinu inkoustu v peru. Pak narovnala ramena a s hranou jistotou prošla dveřmi do vedlejší místnosti.

Dva fanoušci už s knihou v ruce čekali na podpis.

(Ano, toto je loňský listopiš. Letošní je v přípravě.)

Na četné (asi dva) dotazy: Ano, zopakujeme si letos #listopiš. Každý listopadový den jedna mikropovídka na zadané slovo, rozsah do 250 slov.

Seznam témat se právě připravuje. Pokud do něj chcete přihodit vlastní slova, hlašte se a podělíme se o to. Ale přidat se k psaní můžete i zcela nezávazně a nenápadně.

(Akci vyhlašuju paralelně tady i na Twitteru, svoje výtvory, pokud se dokopu něco napsat, budu vyvěšovat na obou sítích.)

#listopiš 24 – Klávesa

„Sdfkl!“ zaslechla jsem za sebou podivný zvuk. Otočila jsem hlavu, ale kromě tří lnmk na obloze jsem nezahlédla nic zvláštního.

„Nehgymn něco?“ eswa kolemjdoucí rieds. Ale to už oiskd, poijff a eawi vm fdsaů.

Ilkj dkl c ůckxzvj iuo.

***
Kočka se na božské klávesnici ještě jednou zavrtěla, položila si hlavu na tlapky a usnula.

Dneska siréna byla
Ve svůj obvyklý čas
Dneska siréna byla
A za měsíc bude zas

Nikdy bych nevěřila
Že se to může stát
Dneska siréna stihla
Zkoušku svou vykonat

„Je skoro půl sedmý,“ oznámil mi právě potomek.

#azkostelazvon

Čtyřletý: A co je ještě kratší než milisekunda?
Já: Nanosekunda.
Čtyřletý: To je něco jako na nose!

#hovory s juniorem

Čtyřletý (poté, co oškubal pár okvětních lístků): "Hele, pětikráska!"

#Hovory s juniorem

Když prvního září, tak sen o škole.

Tentokrát trochu jiný: byla to sice základka, ale já tam šla na kurz pro dospělé, měli jsme v budově jen pronajaté prostory. Pak jsem šla na záchod, došla na konec chodby – a tam WC pro učitele. Táhnout se do jiného patra se mi nechtělo, a dítě už beztak nejsem, tak jsem tam vlezla.

Narazila jsem tam na učitelku? Narazila. Seřvala mě? Dostala jsem přednášku o tom, co všechno je na škole špatně, včetně chybějící roličky toaleťáku. Mám prý pro ni dojít do kanceláře ředitele. Ani mi nedala prostor jí sdělit, že tam nepracuju, a já jsem se moc nesnažila ji vyvést z omylu, stačilo mi vědomí, že se mě to netýká. Akorát kdyby už skončila a nechala mě v klidu vyčurat…

#můjsen

Potkali jsme logo s nakousnutým jablkem.

Vysvětluju: „… a představ si, ta firma vůbec neprodává jablka, ale počítače, telefony a tak.“

Čtyřletý: „Tak to bylo zklamání.“

#hovory s juniorem

"The hardest butter to butter"

— The White Stripes u snídaně

Na dělání screenshotů fakt není největší práce to zmáčknutí tlačítka a oříznutí.

Ani doklikání na příslušnou obrazovku.

Ne, nejhorší jsou ty hodiny strávené dohledáváním, proč nevidím támhleto tlačítko a kde všude mám co přepnout v microsoftích službách, aby se mi všechno zobrazovalo v tom správném jazyce.

#dobréráno

– Why did the chicken cross the road?
– Protože u přechodu bylo tlačítko pro slepice.

(Nojo, já už zase jdu.)

||: Chodím po kuchyni s hadrem sem a tam. :||

||: K práci se nedostanu, malý dítě mám. :||