Grammarnáckova ukolébavka

Spi, červená tužtičko,
zavři svoje očičko
naostřené jako šíp.
Já vím, ty víš všechno líp.

Necupuj už drápkem svým
texty, kterým rozumím.
Tvoje věčné vrčení
jen mě ruší od čtení.

Až já budu něco psát
(to se může snadno stát),
pak nastane moment tvůj.
Jen škrtej a přepisuj!

„Ahoj, a ať budeš zpívat ze všech nejlíp!“ přeje mi syn, když odcházím na zkoušku.

Pořád se mi nedaří mu vysvětlit, že sborový zpěv není žádná soutěž kdo s koho.

#hovory s juniorem

Přišlo nějaké promo z Rohlíku, téma teplé nápoje.

Kafe.
Kafe.
Kafe s příběhem.
Rodinná pražírna.
Mapa plantáží.
Zrnková, mletá, kapsle, instantní.
Kafe.
Další kafe.

Čaj: Tady máte sáčkové a ještě pár sáčkových, určitě jsou super!

V dokumentaci k jednomu nástroji, který používám, je určitá stránka, kterou občas potřebuju, ale nikdy si nejsem schopná vzpomenout na žádné výstižné slovo, podle kterého bych ji byla schopná v té dokumentaci vyhledat.

Když už se mi to stalo poněkolikáté, uložila jsem si do Obsidianu (poznámkovníku) odkaz s co nejvíc klíčovými slovy a komentářem "to, co vždycky hledám a nevím, jak se jmenuje".

Takže vítězství! Dneska jsem to úspěšně dohledala už po několika minutách, pomocí klíčového slova "hledám". 💪

tak ještěš ptrosím chvilku

Většinou se u popletených písmenek mluví o šotcích, ale z nějakého důvodu mám pocit, že tady možná řádil pštros.

Jsou tu nějací psavci fantastiky ve stádiu pokusu? Vidoucí vyhlašují další ročník soutěže.

vidouci.cz/vidouci-2025-propoz…

Alexandra Salmela: Antihrdina

Pokud se na severu píše fantastika, je to obvykle buďto dystopie, nebo podivno (magický realismus). Antihrdina spadá do první kategorie: neděje se nic nadpřirozeného, jen se pohybujeme ve vymyšleném prostředí dvou velmi kontrastních zemí. V té severní před časem po ošklivé ekologické katastrofě zavedli jakýsi eko-komunismus, přičemž záchraně planety a životního prostředí obětují všechno, s povinným budovatelským nadšením. Jejich jižnímu sousedu naopak vládne ukázkový bezohledný kapitalismus, který o ekologii rád mluví, když se to hodí, ale skutek utek.

Kniha ale není přímočaré vyprávění, naopak si dost hraje s formální stránkou. Rozmanité fonty, rozmístění textu na stránce, různě velké mezery. Věty přerušené či vložené do sebe jako překřikující se hlasy. Střídají se zaujaté pohledy několika osob, doplněné o různé novinové články a vyloženě propagandistické texty, takže představu o tom, „jak to bylo“, si čtenář musí hledat někde mezi nimi. Je tohle to, čemu se říká postmoderna? Také je těžké někomu z postav v knize fandit: všichni jsou semletí dobou a okolnostmi, ani titulní Antti Hrdina svému jménu moc čest nedělá a třeba scéna střetu mladé idealistky a staré cyničky mě velmi bavila, ale vlastně jsem nestranila ani jedné z nich.

Autorka je zajímavá tím, že je původem ze Slovenska, ale žije ve Finsku a píše finsky. Český překlad vznikl z finského originálu, s přihlédnutím k autorčinu vlastnímu pozdějšímu převodu do slovenštiny, a jsem za něj vděčná, protože tohle bych v původním znění asi ještě úplně nedocenila.

@knihy group