Syn si u mě vyžádal uháčkovat „nějakého brainrota“. Pokud vaše děti taky objevily italský brainrot, možná tušíte, pokud ne, o nic nepřicházíte. Tady je Ballerina Cappuccina.
Já jim jenom závidím, že jejich brainrot je všude v plyšový podobě, a kde byl sakra náš Big Chungus?! Já chci plyšovýho Čunguse a chci ho před šesti lety!
Nebo bych si mohl hrát písně knížete pornofolku na své mocné uprdele či nástroje klávesové... 😁 Taky pěkná aktivita, zcela autonomní. (Mezi sousedy nemám nižádné děti, takže též přijatelná.)
Zboží jsem objednala v úterý, ve středu to kdesi v Rakousku naskladnili a dneska to kurýr přivezl. Ráno mi napsali hodinové rozmezí, kdy bude doručovat, a opravdu přijel pár minut po jeho začátku. Ani nevadilo, že u zásilky nebylo telefonní číslo, kurýr normálně zazvonil na zvonek a potvrzovací kód mi přišel e-mailem. Takže body pro DPD. Předpokládám, že to je naposledy, kdy to proběhlo takhle hladce.
Není to ani rok, co jsem si nechávala posílat balíček ze zahraničí a zaříkala se, že už to nebudu dělat.
Mám krátkou paměť. Takže mi zase něco vezou, a zase hrozí, že nebudu doma. Tentokrát to bude DPD, uvidíme, jak si povede v porovnání s loňským zážitkem s UPS.
(Aspoň že to je jen v rámci střední Evropy. Pro příběhy exotičtějších zásilek si můžete u sousedů naladit #balikzkoreje ).
ÁÁÁÁ ono to fakt asi jde jen pro US adresy. Ale to se člověk nikde nedozví. To mám za to, že jsem si chtěla něco koupit. Už nikdy víc. Stěhuju se na farmu a budu si tam pěstovat mrkvičku a bídně zhynu hlady, ale bez stresu.
Není to ani rok, co jsem si nechávala posílat balíček ze zahraničí a zaříkala se, že už to nebudu dělat.
Mám krátkou paměť. Takže mi zase něco vezou, a zase hrozí, že nebudu doma. Tentokrát to bude DPD, uvidíme, jak si povede v porovnání s loňským zážitkem s UPS.
(Aspoň že to je jen v rámci střední Evropy. Pro příběhy exotičtějších zásilek si můžete u sousedů naladit #balikzkoreje ).
Knihu jsem vytáhla z knihobudky a asi tam půjde zase zpátky. Doktora v seriálové podobě celkem můžu, v knižní jsem ho zatím nezkoušela. Kdybych po něm šla cíleně, nebylo by to nejspíš v českém překladu, ale když už jsem šla kolem…
Příběh je v rámci žánru a seriálu celkem pohodová jednohubka, jako scifista bych klidně snesla detailnější práci s fantastickými prvky (např. Siluetiny schopnosti) a míň zmateného pobíhání. Spousta scén je popsaná hodně vizuálně, až bych řekla, že to bylo asi původně psané jako scénář.
Klasické špičkování mezi postavami se vyskytuje hojně, ale úplně mě nebavilo. Možná za to může i překlad, který sice většinou jakžtakž funguje, ale na pár místech zakulhá a z podivné věty se dá vytušit špatně pochopený anglický originál. Tady měla asi lépe zafungovat redakce, ale to bych toho chtěla od spotřebky moc, co?
Celkově kniha neurazí, fanoušky možná i potěší, ale na druhou stranu je celkem zapomenutelná.
"Preservation is an action, not a state", píše se v knížce, kterou jsem včera dočetla. Jde o A Song for a New Day od Sarah Pinsker, což je beletrie, a mluví se tam o budově, ale tahle věta mi zarezonovala úplně jinak, připomněla mi firemní materiály o elektronickém podepisování a časových razítkách:
"Archivace musí být pojímána jako proces. O dokument je zapotřebí neustále pečovat, jednorázové uložení nestačí."
Zjevně to platí pro fyzické i elektronické věci podobně.
Náhodná vzpomínka: Když mi bylo asi patnáct, vyjeli jsme si s rodinou do Španělska k moři. Tam jsem si asi poprvé uvědomila, jak špatně snáším vedra. Když se v deset večer ochladilo na sedmadvacet, člověk teprv začal trochu fungovat.
Naše pračka přestala žrát ponožky. Vždycky, když mi při párování nějaká chybí, najdu ji v bubnu úplně nedotčenou. Myslíte, že by pračka mohla být nemocná? Není jí smutno, že nemá sušičku? Nerada bych o ni přišla, jsme na ni s celou rodinou zvyklí...
Pokud máte na pracovišti sdílenou rychlovarnou konvici, jaké jsou kolem ní provozní zvyky? Dáváte po sobě hřát vodu pro další, nebo si každý natočí a uvaří svoji?
Vždy jsem žil v situaci "každý si natočí a uvaří sám", maximálně se dělo "když jdou tři lidi na čaj, tak se do konvice dá víc vody"
Moje kamarádka žila (žije?) v kanceláři, kde měli na procesy přísného kolegu, který trval na výkladu, že musí být vždy první uvaření vody "test zařízení" , takže každé ráno museli uvařit celou konev a vylít, než mohli začít onu konev použít 😁
Tyjo, tak s testem zařízení jsem se ještě nesetkala. To je dobrá podivnost. 😀
My tady s kolegou máme právě neshodu, on vždycky brblá, když tu konvici vidí prázdnou, a mně zase přijde pitomý dávat hřát celou konvici dopředu, když nevím, kdy přijde někdo další a možná bude chtít jen jeden hrnek.
Tuhle někdo někde psal, jak si vyřezal linoryt do obyčejné gumy. A tak jsem si vzpomněla, že tu někde mám sadu rydel a nikdy jsem ji nevyzkoušela. Tak už jo.
Vypadá to, že budoucnu nebude důležité, kdo je autorem díla, protože autorství bude ve spoustě případů mlhavé, ale kdo se zaručí za jeho kvalitu. Což může být autor sám, ale taky editor/tester/producent/krotitel LLM a podobně.
Asi po deseti letech. Tehdy jsem mívala hodně přetíženou pravou ruku, bolívalo mě pravé zápěstí, tak jsem se přeučila myš na levou ruku a pomohlo to. V posledních týdnech cítím zase únavu v levé paži, tak je čas to zkusit zase obrátit.
Přeučovat se nemusím, ruka/hlava si to pamatuje. Ale je to zatr divný pocit a musela jsem si přeorganizovat věci na psacím stole.
Tak to je taky dobrý, to jsem ještě nezkoušela. Vlastně jo, včera jsem levačkou zkoušela čistit zuby dítěti, když se kroutilo tak, že jsem na některé části zprava dobře nedosáhla. Nic moc. Chtělo by to lepší trénink.
Alice Sebold - The Lovely Bones: Vytaženo z knihobudky, pamatovala jsem si, že jsem kdysi četla anotaci a lehce mě to zaujalo. Čtrnáctiletá dívka je nehezky zavražděna a skončí v čemsi, čemu říká nebe, odkud pozoruje a komentuje další dění na Zemi, zejména svou rodinu, která se snaží vyrovnat s tragédií. Lehký dotek fantastiky (úhel pohledu a troška duchařiny), náznak krimi (tahle linie nebyla až tak výrazná a ani to moc nevadilo), špetka teenagerských vztahů, ale hlavně vztahy rodinné. Začátek mě bavil, pak už to byla spíš nuda, závěr přijatelný. V klidu zase vrátím do budky.
Life Beyond Us: An Original Anthology of SF Stories and Science Essays (European Astrobiology Institute) | Ed. by Julie Novakova, Lucas K. Law & Susan Forest.
Myslím, že by dopravní podniky měly zvážit autobusy s širšími sedadly. Ne že by lidi tloustli zase až tolik, ale současná móda obouručních telefonů si žádá víc prostoru na lokty.
@albi insincerely yours To mě hned napadlo taky, ale můj etymologický slovník si to úplně nemyslí, u každého uvádí jiný původ. Jen poznamenává, že „podle jiných souvisí s…“ 😀
Takže shoda nepanuje. Možná to náhoda není a možná je.
Prý se na sítích málo chlubím svými výtvory, tak tady máte aktuální stav naší mimoňo-padoušské rodinky. Gru je podle vlastního návrhu, vzory na ostatní jsou z Ravelry.
Here's the current status of our minion-despicable family. I designed Gru myself, the rest is based on patterns from Ravelry.
Podle PSJČ a SSJČ žehlíř nebo žehlič. Pro žehlící ženy oba slovníky uvádějí pouze variantu žehlířka; žehlička je jenom stroj. Oproti tomu žehlič – aspoň podle lístkového katalogu – může být jak stroj, tak i člověk.
Před rokem jsem synovi k narozeninám háčkovala první hračku. Když jsem spolu s přízí objednávala kilový balík náplně, bylo mi jasné, že je zbytečně velký, ale menší zrovna nenabízeli.
Teď háčkuju pátou hračku, o dost větší, než byla ta první, a konečně mám pocit, že se pytel s náplní vejde do krabice, kterou jsem si na něj vyhradila. Tak jsem ho optimisticky zvážila a má 934 gramů.
Na Mixitu nějak plíživě zvedají limit pro zasílání zdarma, už to je 1499. Což jsem zjistila tak, že jsem tam naklikala osm krabic (víc jsem snad nikdy nekupovala) a ono mi to napsalo, že na poštovné zdarma mi chybí ještě pět korun.
Celých pět korun!
Přece nebudu kvůli pár korunám kupovat něco navíc, co nechci. Ale průzkumem jsem zjistila, že přísada „minisušenky“ je o tři koruny dražší než čokoládové hobliny, tak jsem lehce upravila složení jedné kaše, co beru ve dvou kusech, a už to vychází.
Nechci vidět, jak by takové ladění vypadalo, kdybych do toho řešila ještě kalorické tabulky. 😀
Sámoška u nás v práce má plné regály oplatek, většinou plněných a polévaných oslazeným palmovým olejem, ale pořádnou sušenku aby pohledal. Už ani esíčka nemají, ani Clubky, aspoň že ještě vedou jedny sušenky typu klasických bebe.
Dneska měli pár nových druhů, a dokonce jedny máslové! S velkým nápisem No added sugar! Jo, kromě másla je tam palmáč a umělé sladidlo. Stejně jsem je zkusila. Jo, jsou hnusné. Jdu si upéct vlastní.
Tadeusz Sikora
in reply to idle • • •idle likes this.
idle
in reply to Tadeusz Sikora • •Není to on. 😀 Ale díky za tip.
idle
in reply to idle • •like this
Hlad likes this.
Chick Enheart
in reply to idle • • •idle likes this.
idle
in reply to Chick Enheart • •Jdeš na to dobře! Pokrývku hlavy má opravdu jinou.
idle
Unknown parent • •Jo!
idle
Unknown parent • •Díky. Tohle mě baví.