Tuhle někdo někde psal, jak si vyřezal linoryt do obyčejné gumy. A tak jsem si vzpomněla, že tu někde mám sadu rydel a nikdy jsem ji nevyzkoušela. Tak už jo.
Vypadá to, že budoucnu nebude důležité, kdo je autorem díla, protože autorství bude ve spoustě případů mlhavé, ale kdo se zaručí za jeho kvalitu. Což může být autor sám, ale taky editor/tester/producent/krotitel LLM a podobně.
Asi po deseti letech. Tehdy jsem mívala hodně přetíženou pravou ruku, bolívalo mě pravé zápěstí, tak jsem se přeučila myš na levou ruku a pomohlo to. V posledních týdnech cítím zase únavu v levé paži, tak je čas to zkusit zase obrátit.
Přeučovat se nemusím, ruka/hlava si to pamatuje. Ale je to zatr divný pocit a musela jsem si přeorganizovat věci na psacím stole.
Tak to je taky dobrý, to jsem ještě nezkoušela. Vlastně jo, včera jsem levačkou zkoušela čistit zuby dítěti, když se kroutilo tak, že jsem na některé části zprava dobře nedosáhla. Nic moc. Chtělo by to lepší trénink.
Alice Sebold - The Lovely Bones: Vytaženo z knihobudky, pamatovala jsem si, že jsem kdysi četla anotaci a lehce mě to zaujalo. Čtrnáctiletá dívka je nehezky zavražděna a skončí v čemsi, čemu říká nebe, odkud pozoruje a komentuje další dění na Zemi, zejména svou rodinu, která se snaží vyrovnat s tragédií. Lehký dotek fantastiky (úhel pohledu a troška duchařiny), náznak krimi (tahle linie nebyla až tak výrazná a ani to moc nevadilo), špetka teenagerských vztahů, ale hlavně vztahy rodinné. Začátek mě bavil, pak už to byla spíš nuda, závěr přijatelný. V klidu zase vrátím do budky.
Life Beyond Us: An Original Anthology of SF Stories and Science Essays (European Astrobiology Institute) | Ed. by Julie Novakova, Lucas K. Law & Susan Forest.
Myslím, že by dopravní podniky měly zvážit autobusy s širšími sedadly. Ne že by lidi tloustli zase až tolik, ale současná móda obouručních telefonů si žádá víc prostoru na lokty.
@albi insincerely yours To mě hned napadlo taky, ale můj etymologický slovník si to úplně nemyslí, u každého uvádí jiný původ. Jen poznamenává, že „podle jiných souvisí s…“ 😀
Takže shoda nepanuje. Možná to náhoda není a možná je.
Prý se na sítích málo chlubím svými výtvory, tak tady máte aktuální stav naší mimoňo-padoušské rodinky. Gru je podle vlastního návrhu, vzory na ostatní jsou z Ravelry.
Here's the current status of our minion-despicable family. I designed Gru myself, the rest is based on patterns from Ravelry.
Podle PSJČ a SSJČ žehlíř nebo žehlič. Pro žehlící ženy oba slovníky uvádějí pouze variantu žehlířka; žehlička je jenom stroj. Oproti tomu žehlič – aspoň podle lístkového katalogu – může být jak stroj, tak i člověk.
Před rokem jsem synovi k narozeninám háčkovala první hračku. Když jsem spolu s přízí objednávala kilový balík náplně, bylo mi jasné, že je zbytečně velký, ale menší zrovna nenabízeli.
Teď háčkuju pátou hračku, o dost větší, než byla ta první, a konečně mám pocit, že se pytel s náplní vejde do krabice, kterou jsem si na něj vyhradila. Tak jsem ho optimisticky zvážila a má 934 gramů.
Na Mixitu nějak plíživě zvedají limit pro zasílání zdarma, už to je 1499. Což jsem zjistila tak, že jsem tam naklikala osm krabic (víc jsem snad nikdy nekupovala) a ono mi to napsalo, že na poštovné zdarma mi chybí ještě pět korun.
Celých pět korun!
Přece nebudu kvůli pár korunám kupovat něco navíc, co nechci. Ale průzkumem jsem zjistila, že přísada „minisušenky“ je o tři koruny dražší než čokoládové hobliny, tak jsem lehce upravila složení jedné kaše, co beru ve dvou kusech, a už to vychází.
Nechci vidět, jak by takové ladění vypadalo, kdybych do toho řešila ještě kalorické tabulky. 😀
Sámoška u nás v práce má plné regály oplatek, většinou plněných a polévaných oslazeným palmovým olejem, ale pořádnou sušenku aby pohledal. Už ani esíčka nemají, ani Clubky, aspoň že ještě vedou jedny sušenky typu klasických bebe.
Dneska měli pár nových druhů, a dokonce jedny máslové! S velkým nápisem No added sugar! Jo, kromě másla je tam palmáč a umělé sladidlo. Stejně jsem je zkusila. Jo, jsou hnusné. Jdu si upéct vlastní.
V dokumentaci k jednomu nástroji, který používám, je určitá stránka, kterou občas potřebuju, ale nikdy si nejsem schopná vzpomenout na žádné výstižné slovo, podle kterého bych ji byla schopná v té dokumentaci vyhledat.
Když už se mi to stalo poněkolikáté, uložila jsem si do Obsidianu (poznámkovníku) odkaz s co nejvíc klíčovými slovy a komentářem "to, co vždycky hledám a nevím, jak se jmenuje".
Takže vítězství! Dneska jsem to úspěšně dohledala už po několika minutách, pomocí klíčového slova "hledám". 💪
V poslední době se mi mezi sledované dostalo pár účtů z Austrálie a Nového Zélandu. Je pěkné zpestření si přečíst, že někomu zrovna teď začíná cuketová sezóna.
Pokud se na severu píše fantastika, je to obvykle buďto dystopie, nebo podivno (magický realismus). Antihrdina spadá do první kategorie: neděje se nic nadpřirozeného, jen se pohybujeme ve vymyšleném prostředí dvou velmi kontrastních zemí. V té severní před časem po ošklivé ekologické katastrofě zavedli jakýsi eko-komunismus, přičemž záchraně planety a životního prostředí obětují všechno, s povinným budovatelským nadšením. Jejich jižnímu sousedu naopak vládne ukázkový bezohledný kapitalismus, který o ekologii rád mluví, když se to hodí, ale skutek utek.
Kniha ale není přímočaré vyprávění, naopak si dost hraje s formální stránkou. Rozmanité fonty, rozmístění textu na stránce, různě velké mezery. Věty přerušené či vložené do sebe jako překřikující se hlasy. Střídají se zaujaté pohledy několika osob, doplněné o různé novinové články a vyloženě propagandistické texty, takže představu o tom, „jak to bylo“, si čtenář musí hledat někde mezi nimi. Je tohle to, čemu se říká postmoderna? Také je těžké někomu z postav v knize fandit: všichni jsou semletí dobou a okolnostmi, ani titulní Antti Hrdina svému jménu moc čest nedělá a třeba scéna střetu mladé idealistky a staré cyničky mě velmi bavila, ale vlastně jsem nestranila ani jedné z nich.
Autorka je zajímavá tím, že je původem ze Slovenska, ale žije ve Finsku a píše finsky. Český překlad vznikl z finského originálu, s přihlédnutím k autorčinu vlastnímu pozdějšímu převodu do slovenštiny, a jsem za něj vděčná, protože tohle bych v původním znění asi ještě úplně nedocenila.
Od Johanny Sinisalo jsem toho četla vícero a zatím jsem nešlápla vedle. V tomhle románu, napsaném v roce 2011, se ocitáme v blízké budoucnosti, kdy zejména ve Spojených státech ve velkém začaly mizet celé včelí roje, což má dost brutální vliv na tamní zemědělství a potažmo celou ekonomiku. Děj se ale odehrává ve Finsku, které se zatím docela drží. Hlavnímu hrdinovi se v jeden den přihodí dvě důležité věci: jedna se týká jeho vlastních včel, a ta druhá je tak zásadní, že na ni ani nechce myslet a jen postupně nám ji odhaluje. Vyprávěním se proplétají témata smrti, vztahu člověka k přírodě a zvířatům, a samozřejmě včel. Autorka vyšla z existující literatury a jen si k dosavadním včelím nemocem a problémům přimyslela další kousek. Z tématu by se určitě dala vytěžit brutální dystopie, ale jsem ráda, že to tak není a zaměřuje se spíš na situaci jedné rodiny. Není totiž o nic míň působivá. S významem názvu si doteď nejsem jistá. Může znamenat „krev andělů“, čehož se drželi i autoři anglického překladu, ale podle jedné pasáže v textu také „andělům rovni“ – myšleni jsou lidé, kteří se povyšují nad ostatní tvory. Tak si vyberte.
Vyhazuju z dokumentace pasáž, která tam nemá co dělat – zjednodušeně řečeno, uprostřed kapitoly o variantě A2 se najednou vyskytne několik odstavců podrobně popisujících "no ale někdy, například ve variantě A1, by se to dalo dělat třeba taky takhle".
Tak jsem se šla podívat do historie a samozřejmě tam tahle část přibyla v době, kdy jsem byla na rodičovské. Ale nejen to, během mé nepřítomnosti vzniklo i samotné rozdělení na různé varianty, které z toho udělalo nepřehledný bordel plný duplicit a které se chystám seškrtat hnedka, jak na to bude čas.
Lidi, nechoďte na rodičovskou. A nebo se z ní nevracejte.
(Ale jinak mě ta editorská červená tužtička baví. Jen kdyby na to bylo dost času.)
Upravuju tady jeden technický dokument, a vyskytl se tam přívlastek "on-premis". Radši jsem si šla ověřit, která varianta je správně, a když už se v tom vrtám, tady je máte souhrnně a systematicky:
- on-premises je gramaticky správný tvar (slovo "premises" nemá jednotné číslo, a "premise" je něco jiného), - on-premise je gramaticky nesprávně, ale používá se často, - on-premis nic není, - on-premi snad ani nikdo nikdy nenapsal, ale uvádím, ať to máme kompletní, - on-prem je běžná zkrácená verze.
Dítě si nechalo nainstalovat jakousi hru se supermarketem. Už v tom umí naťukat částku do terminálu i vrátit hotovost. To se hodí, až budeme v úzkých, můžeme ho poslat na brigádu. 😀
@pan Wu A nebo jde nastavit obálka jako to, co se zobrazuje při vypnutí. Ale to jsem rozebírat nechtěla, sama pro sebe to vyřešené mám. Jen mě pobavilo, že to úplně nefunguje ani v tom papíru. 😀
Chick Enheart
in reply to idle • • •idle likes this.
idle
in reply to Chick Enheart • •