Skip to main content



Finština je ráj pro fanoušky čistonosoplen. Oni to tam fakt mají. Teď jsem třeba zjistila, že navigátor (v motosportech) se řekne kartanlukija, čili mapočtenář. Nejvíc oceňuju, že se takové slovo dá z kontextu pochopit, i když ho člověk potká poprvé.

Hlad reshared this.





Sláva petardám, uspaly mi dítě!

(Vyžádal si zakrytí uší, takže nemohl tancovat po posteli jako předchozí cca hodinu a během chvilky odpadl.)



#listopiš 19 - Husa

„Jméno?“
„Martina Husová.“
„Datum narození?“
„11. 11. 1970.“
„Bydliště?“
„Vinařská 1.“
„Díky. A chtěla jste přezout na zimní pneumatiky. Není trochu brzy?“
Pohledem zabloudila ven. Na kapotě bílé fabie nebyly první vločky téměř vidět.
„Myslím, že tak akorát.“

Hlad reshared this.



#listopiš 18 - Lavička

Seděla před školou a poslouchala zkoušku dětského orchestru. Jen kdyby do toho dirigent tolik nehulákal.
Pak bylo ticho. Dívka s houslovým pouzdrem ještě u dveří zamávala kamarádům a přiloudala se k ní.
"Krásně jste hráli," řekla stará paní na lavičce. "Nevím, proč na vás křičí, vždyť to bylo pořád pěkné."
Dívka vzdychla. "Tomu, babi, nerozumíš."
"A víš co? Já jsem ráda, že tomu nerozumím. Krásně jste hráli."



tematicka pisen pro dnesni den...
Agalloch - Falling Snow
(atmosfericky folk/black/doom metal)
youtube.com/watch?v=0kHJbEU6h1…


„…a pak můžeš chodit ještě na vysokou školu.“
Dítě: „A kolik má pater?“

A tak se ptám: Která je nejvyšší školní budova v ČR? A jinde?

reshared this

in reply to idle

Že by Katedrový objekt MFF UK v Tróji (vypadá to, že mají 11 pater)? Možná VŠE bude mít na Jižáku vyšší. A nějaká soukromá má plachtu na celkem vysokém domě v Praze na Jarově, ale ... počítá se to, když asi jsou jen v části? A co nadmořská výška? A co když školka vyrazí na rozhlednu?



Sbor: *zazpívá strašlivě falešně*
Sbormistryně: „Tohle bych chtěla slyšet ještě jednou.“

To jí to jako jednou nestačilo?



„Protože mně padly dvě šestky a dvojka, tak už jsem skoro v cílovým domečku.“

Máme doma portrét Rimmera v jinošských letech.



Pokus se skrýváním obsahu:

Reveal/hideFriendica nemá content warning, ale měla by podporovat spoiler tag. Jak to vypadá zvenku?
in reply to idle

Hm, Tusky mi to zobrazí celé včetně ovládacího textu "Click to open/close". To asi nebude ideální. 😀


#listopiš 17 – Chalupa

„Celý ten koncept ježdění na chalupu jsem nějak nepochopil,“ řekl šnek.



#listopiš 16 – Proton
„Vážení cestující, vítejte na palubě letounu EasySpace. Rádi bychom vás upozornili, že z důvodu interference s protonovými motory není možné během startu používat elektroniku.
Přejeme příjemný let a děkujeme, že jste se rozhodli cestovat právě s námi.“



#listopiš, den 15. – Karty
„Karta první: Budoucnost. Druhá: Důvěra. To je dobrý začátek, hvězdy budou dnes sdílné. Podívejme se na třetí–“
„Bohatství,“ přerušil ji. „Ale co dělá tady?“
„Vyznáte se také v kartách, pane?“
„Jen v některých. Tuhle zrovna poznám, je to moje kreditka.“


#listopiš 14 – Upřímný
„A co že jste minule nebyla, paní Malá?“
„Ále, to záda…“ Když viděla jeho upřímný zájem, vyložila mu všechno: zdraví, trable se sousedkou i starost o vnuka.
Trpělivě poslouchal, projevil účast. Je jiný, on ji chápe.
Dneska si od něj ty hrnce fakt koupí.


#listopiš, den 13. – Metro

„Pojedeme krtkem,“ vleče mě kamsi ze schodů.
„Nevěděla jsem, že tam vede tunel,“ hlesnu, pošle mi divný pohled, ale to už stojíme na podzemní křižovatce a svět kolem nás se otřásá.
Z chodby k nám vtrhne masivní stroj. Vpředu hrot, na boku silné dveře, které se právě otvírají.
Spolkne nás tma, okýnka tu nejsou – k čemu taky – a lampy taky ne. Něčeho se držím, hluk a otřesy sílí. Nejsem schopná udržet jakoukoliv myšlenku. Podlaha se nakloní a najednou je světlo. Z dveří vypadneme na čerstvou hromádku hlíny.
„Jsme tu.“




#listopiš, den 12. – Následek
„Tak co? Z té školy tě vyhodili, viď?“
„Hm.“
„No já jsem ti říkala, že to neprojde bez následků. Krást cizí svačiny! Ani když krásně voní.
Hlavně už to nezkoušej znovu, nebo skončíš za mřížemi a já možná taky.“
„Nojo.“
„Bacha, někdo jde. Haf!“
„Haf!“


Právě jsem odnesla do kontejneru štos svých vysokoškolských poznámek. Sice mi patnáct let nechyběly a vím, že stejné informace najdu jinde v lepší podobě, ale podvědomí i tak křičí, že zahazuju něco strašlivě cenného. Tyhle archivářské tendence jsou zlo.
in reply to tichotlapka

@tichotlapka My právě taky. A stav bytu, ze kterého jsem to odnesla, byla jedna z hlavních motivací to vyhodit.


Prosím vás, píšu sice den 11, ale dnes je patnáctého, víceméně půlka Listopiše.

Nenechte se tím rozhodit. Jak vidíte, zpoždění se toleruje, případné pozdní začátky taky. Anebo můžete hupsnout rovnou na dnešní téma.


#listopiš, den 11. – Písnička
Nikdo tu kapelu neznal.
Když spustili první kus, publikum je ani nevnímalo.
U druhé písně zpozorněli. U čtvrté si podupávali, u sedmé broukali.
Desátou jako by znali odjakživa.
„Chcete ještě jednu?“
„Jóóó!“
A nikdy už ji nepřestali poslouchat.


#listopiš, den 10. – Úkol
Cestou ven jsem v kapse našla sáček a v něm složený seznam:
- vytřídit odpad
- umýt nádobí
- vyprat prádlo
- zamést terasu
- …
Zrovna jsem procházela kolem kontejnerů, tak jsem papír hodila do modrého a sáček do žlutého.
Jeden úkol si můžu odškrtnout.


#listopiš, den 9. – Sen

Probudilo ho pípnutí mobilu. Vždyť je sobota, řekl si a radši se snažil si vybavit dnešní sen. Ta dívčí tvář mu něco připomínala, něco vzdáleného a dávného. Až po chvíli si uvědomil, že ji kdysi, na střední, kreslíval na okraje sešitů, na každý kus papíru.
Nikdy se mu ale nepodařilo ji zachytit tak, jak vypadala v jeho představách, až na její původní podobu úplně zapomněl.
Teď se vrátila. Zvládl by ji vystihnout lépe? Sotva.
Rezignovaně vzal do ruky mobil.
„Na objednávce už pracujeme. Vaše Výtvarné potřeby,“ svítilo tam.
Zkusí to.




#listopiš, den 8. – Smažit

„Ahoj, kdy dorazíte? Smažím vám řízky k večeři.“
„Proto právě volám, babi. Nic nechystej, pojedeme pozdě, najíme se ještě před odjezdem.“
„A než přijedete, budete zase hladoví. Pár kousků udělám. Moment.“
„Babi…“
Položí sluchátko a jde se věnovat pánvi. Asi. Zvuky se z místnosti nesou jen tlumeně, jako by nás už dělila hradba stovek hotových řízků.





Nejdelší česká věta složená pouze z jedné hlásky:
"Prosím, dvoje baterie."
"Jaké chcete?"
"AA a AAA."

reshared this



#listopiš, den 7. – Svíčka
Prostírání, talíře, příbory, svíčky, všechno bylo na svých místech. Pustila hudbu a pak odříkala zaklínadlo.
Puf!
V jídelně se zjevila nasupená mužská postava.
„Už zas? Do háje, Pavlo, nemusíš dělat tuhle šarádu vždycky, když se mnou chceš povečeřet.“


Jeden zeměplošský turista se vyjadřoval relativně stručnými, ale ne vyloženě kratičkými texty. Říkali mu Dvoutvítek.


#listopiš, den 6.
7. únor 2574, Smrčín. V jediné hospodě na návsi se maluje, zatímco válce venku urovnávají novou asfaltku. Žena v kostýmku pročítá jakýsi seznam. Děda Slabý na zápraží mudruje: „Pořád nevím, proč zrovna u nás má být taková sláva. Dyť tu lišky dávají dobrou noc.“
„Někde se to podepsat musí.“
„A proč ne třeba v Kolíně?“
„Tam už byl Kolínský dekret v roce 2265. To by se pletlo.“
„A co v Červené Lhotě?“
„Lhotský mír, 2412.“
„Tak nevím.“
„Říkám vám, Smrčín je poslední. Všechny ostatní názvy historických dokumentů už jsou zabrané.“


#listopiš, den 5.
„Tak jsem ve výtahu potkala toho chlápka, co bydlí pod náma, a úplně jsem se ho lekla, jak byl zarostlý!“
„Hm.“
„Ptala jsem se ho, jak to má s tím topením, že jde občas zespodu zima. A on prý jezdí každých pár týdnů na pár dní někam pryč, tak to vypíná.“
„A my abychom topili o to víc.“
„No právě. A zrovna teď zase jede. Měl hrozně naspěch.“
Aúúúú!
„Co to ti psi zase mají?“
„Asi úplněk. No nic, radši přitopím, táhne mi na nohy.“



Co dělá pěvecký sbor večer na soustředění poté, co celý den piloval repertoár?

Ano. Vytáhne kytary a zase zpívá.



#listopiš, den 4.
„Tvrdil, že je spisovatel, ale všechny jeho historky byly takové… moc uvěřitelné. Tak jsem se zeptal, a on má prý na fantazii zbroják. Má ji zavřenou v trezoru a smí ji používat jen za přísně sledovaných podmínek.“
„Hele, ale to už si trochu vymýšlíš, ne?“
„Něco se ti nezdá?“
„Ne, já jenom že…“
„Poslouchej, mladej, jestli se ti něco nelíbí, tak to řekni rovnou. Protože já na rozdíl od pana spisovatele žádnej zbroják nepotřebuju a to budeš teprv koukat, jakou mám fantazii!“


[share author='Lukáš Fibrich' profile='https://twitter.com/VilemzRoupova' avatar='https://pbs.twimg.com/profile_images/1493574223578734598/qT3--bBy_400x400.jpg' link='https://twitter.com/VilemzRoupova/status/1588283924651745281' posted='2022-11-03 21:36:11']Listopiš 03

10568


twitter.com/ewidle/status/1588…



[share author='Lukáš Fibrich' profile='https://twitter.com/VilemzRoupova' avatar='https://pbs.twimg.com/profile_images/1493574223578734598/qT3--bBy_400x400.jpg' link='https://twitter.com/VilemzRoupova/status/1588281804171067393' posted='2022-11-03 21:27:45']Listopiš 02

10566


twitter.com/ewidle/status/1587…




Začala si psát seznam.
- boty
Do těch už dávno teče.
- spacák
Nějaký mívala, ale kde je mu konec?
- svačinu
Nahlédla do lednice, ale obsah nestál za řeč.
Rezignovaně strčila do kapsy peněženku a vyrazila. Les počká, dnes podnikne přípravný výlet do obchoďáku.
#listopiš, den 3.


#listopiš, den 2.

Večer před odletem seděl na nábřeží a pozoroval moře. Vítr ukradl křiklavou, modrozlatou kapitánskou čepici z vyhlídkové lodi a položil ji k nohám skupině procházejících dívek. Ta v květovaných šatech si ji se smíchem nasadila na hlavu.
Moře mu bude chybět.

Ráno na kosmodromu válo mnohem chladněji. Dívka u vstupu do obytného modulu měla místo šatů uniformu, ale vítala ho se stejně bezprostředním úsměvem.
„Kapitánskou čepici nemáte?“ zkusil žertovat, ale jen zavrtěla hlavou.
„Ty se přece do vesmíru nenosí.“
Když ale později procházel kolem služebních prostor, zahlédl na věšáku cípek křiklavé modrozlaté.



Ťap, ťap, ťap.
„Kampak jdeš s tím hadrem, Anit?“
„Umýt zrcadlo.“
Nemáme žádná zrcadla. Jen to, co jsem kdysi schovala do komory. Ne!
„Na nic nesahej! Vrať ten hadr!“
Ťap, ťap, ťap. „étymu oldacrZ,“ hlásí spokojeně Tina.
A hadr samozřejmě jen tak pohodí na zem.

#listopiš, den 1.