#listopiš 16 – Překlad
„Tohle je nepřípustné! Budu si stěžovat u galaktického tribunálu. Jsem lidská bytost, ne nějaký mazlíček, a mám svoje práva!“
~Stejně by mě někdy zajímalo, co asi říkají. Škoda, že na lidi univerzální překladač nefunguje.~
~Co by říkali? Nejspíš ‚mám hlad‘ nebo tak něco. Pojď sem, človíčku, dej si páreček.~
Místností se rozlehlo spokojené mlaskání.

#listopiš 15 – Ponožky
„Tohle je vlna, děti. Pochází z ovcí, a ty na naší lodi nechováme, takže si šetříme každý kousek. Z roztrhaných svetrů upleteme nové, nebo třeba čepice a šály.“
„A co ponožky?“ troufnu se zeptat.
„Taky. Ale uplést správně ponožky už umí jen stará Joža, a té nestačí přinést vlnu. Bude chtít jako odměnu i nějaké další nedostatkové zboží.“
„Kafe?“ hádám. „Cigarety?“
„Čokoládu.“

#listopiš 13 – Listopad
„Tak co ten tvůj stroj času?“
„Nic moc. Asi to nechám napřesrok.“
„Proboha proč? Můžeš na něm dělat kdykoliv.“
Jen ukázal na stěnu, kde visel útržek novin s textem: „13. listopad: Blahoš Ovesný představil první prototyp stroje času.“
„A víš, že funkční prototyp můžeš představit úplně kdykoliv? Třeba předloni?“
„A bylo předloni něco?“
Vidím, že je to marné. Zfalšovat novinový článek byla hračka, ale na motivaci budu muset ještě zapracovat.
Stýská se mi po domově.

#listopiš 12 – Přihláška
„Přihlášku sis podala, tak teď trochu zaber,“ opakuju unaveně dceři nad úlohami k přijímačkám. Pak se slituju a aspoň jí najdu v tabulkách magickou kapacitu sušených žab. Jo, měla už by to dávno umět sama, ale mám jen jedny nervy. Navíc to v praxi stejně nebude potřebovat: sušené žáby jsou už léta překonané, jen těm čarodějnicím, co učí už pět set let dokola totéž, to ještě asi nikdo neřekl.

Ozzelot reshared this.