Listovali jsme včera synovým pracovním sešitem a mně padlo oko na úlohu: napište jméno a příjmení svého kamaráda. Úplně jsem si vzpomněla na svůj meltdown před čtyřiceti lety, když jsme měli stejné zadání za domácí úkol, jenže můj spolužák z lavice měl čtyřslabičné německé příjmení a já nebyla ochotná ani zkusit tipnout, jak se to píše.
Taková nevinná úloha, a takovýho zoufalství.