Kolega vyměňoval nějaké obrázky v dokumentaci, protože se změnil vzhled tlačítek – mají teď světlejší odstín modré.

Je to vlastně totéž v bledě modrém.

„Stop! Váš detektivní kód!“

S tímhle nás mladý pán v poslední době zastavoval ve dveřích, v chodbě a podobně. A vlastně nevěděl, co po nás chce, ale spokojil se třeba s odříkáním pár čísel.

Až před pár dny si zase pustil Byl jednou jeden život, a tam jsou! Krvinky policajti, co po každém vyžadují genetický kód. A jsme doma.

A to je konec detektivního kódu. Už o něm nikdo nikdy neslyšel. Škoda, takový pěkný obrat to byl…

#Hovory s juniorem

Pomalý/multifunkční hrnec. Máte, používáte? Podělíte se o zkušenosti?

Určitě chceme, aby to umělo sous vide (takže přesné nastavení teploty), ale jinak zatím nevíme.

(Repost, protože jsem to původně omylem nasdílela jen pár lidem.)

Včera jsem zase trochu prolézala Play Store a hledala chodicí hry.

Pojem chodicí hry pro mě znamená mobilní hry, ve kterých buď záleží na GPS poloze hráče, nebo nějak pracují s počtem ujitých kroků. Mám jich za sebou hromadu, od Ingressu a Pokémonů přes různé RPG bojůvky (je jich spousta, ale zase až tak mě nebaví) po všelijaké indie hry.

V poslední době jsem hrála Pikmin Bloom, kde hráč nachází (a pomocí kroků "pěstuje") roztomilé kytičkové potvůrky mnoha typů podle místa nálezu. Pak je posílá na expedice a do bojů s houbami a tak. Je to milé, ale strašně přeplácané – animace, milión obrazovek s různými aktivitami, mezi kterými se složitě přepíná, aplikace je pomalá a mám pocit, že pořád na něco čekám. Tak jsem chtěla zkusit něco jednoduššího.

Nalovila jsem dvě s podobnou myšlenkou: Hra pracuje jen s počtem kroků, který převádí na procházku nějakou zajímavou trasou jinde na Zemi.

Walking Planet si dala záležet, aby hráče nalákala: má podrobný tutoriál, různé statistiky a žebříčky, lokality procházek má zpracované jako kreslený 3D "model". Ale kroky si, aspoň na Androidu, počítá sama, což znamená značnou zátěž baterky, s tím mám už své zkušenosti z jiných her. A hrát jde asi i bez registrovaného účtu, ale kdybych si ho chtěla založit, musela bych jim prozradit svoje telefonní číslo. Sice přísahají na holý pupek, že ho k ničemu jinému nepoužijí, ale mám jim věřit?

Walk the Distance vypadá o dost spartánštěji, bez nějakého úvodu rovnou zobrazí hlavní obrazovku. Trasy zobrazuje jako čáry na mapě, plus nějaké fotky a informace. Statistiky a žebříčky neřeší, jen si člověk může na trase zobrazit pozice jiných výletníků, což dělá i Walking Planet. Pro mě je ale podstatné, že si data umí vzít z Google Fit a slibuje, že moc nežere. Takže už mám za sebou pár kilometrů appalačské stezky a uvidím, kam ještě dojdu.

Cestou na sbor jsem se ještě stavila v DM a koupila tam pár věcí, které doma chyběly: džem, javorový sirup, cizrnové chlebíčky, no prostě klasický nákup v drogerii.

Zamířila jsem na autobus a najednou mě překvapila povědomá vůně. Výrazná, až podezřele silná vůně javorového sirupu. Už jsem byla u zastávky, tak jsem hodila batoh na lavičku a zkontrolovala. Lahvička byla vcelku, nelepila a ani nevoněla.

Rozhlédla jsem se kolem. Na vedlejší lavičce seděl chlap s dýmajícím předmětem v ruce. A jak z něj potáhl, znovu mě obklopila ta povědomá, nepřirozeně silná vůně javorového sirupu.

„Mámo, neháčkuj.“
„Proč?“
„Je to ztráta času.“
„A co mám dělat užitečnějšího?“
„Nedělej nic.“

#hovory s juniorem

Zahajujeme Listopiš 2023! Téma pro dnešní den je "nedokonalý".

Napište mikropovídku inspirovanou dnešním slovem a přidejte hashtag #listopiš.

Témata na další dny najdete na listopis.cz/